1. čtení: Izaiáš 49,14–15
2. čtení: 1. Korinťanům 4,1–5
Evangelium: Matouš 6,24–34
LECTIO
K prvnímu čtení:
V tomto krátkém čtení, zvláště vezme-li se v úvahu předchozí text (Iz 49,1-13), v němž se velký návrat vyvoleného národa jeví jako jedinečný čin věrného a milosrdného Boha, je okamžitě vidět velký rozdíl dvou přístupů. Na jedné straně je tu provokace zdola, jistý druh vyzývavosti, kterou Izrael předhazuje svému Bohu.
Ten při mnoha příležitostech jasně prohlásil, že je Bohem náročným, avšak shovívavým, Bohem, který nejlépe projevuje svou všemohoucnost, když může odpouštět ubohým a osvobozovat je. Avšak ve všech historických dobách spásy se stále znovu objevuje nevděk vyvoleného lidu. Přesto se Hospodin nedá překvapit, ihned reaguje a namítá: „Copak může zapomenout žena na své nemluvně?“ (v. 15). A aby nedal prostor dalším pochybám, odvolává se Bůh na mateřskou lásku. Jakou silnější a méně problémovou lásku lze nalézt? Dalo by se říci, že je to láska ještě silnější, než bývá mezi manžely!
To srovnání je nutno řádně docenit. Výrazy, které prorok používá, nelze zpochybnit. Nejde o prosté připodobnění, ale spíše o jakýsi závěr, aby bylo jasné, že láska Boha k jeho lidu je nekonečně větší než láska matky k dítěti. Zřetelně to vyjadřuje také prorok Ozeáš: „Nebudu jednat podle žáru svého hněvu, nezničím znovu Efraima, neboť jsem Bůh, a ne člověk“ (11,9).
K druhému čtení:
Pavlovy vztahy ke společenství v Korintu byly vždy poněkud problematické. Tamní křesťané ho – kromě jiného – obviňovali, že není jedním ze dvanácti apoštolů a že tedy nestačí na misii, kterou provádí.
Poté, co se odvolával na ústřední postavení Krista, jediný základ položený Bohem pro stavbu církve (1 Kor 3,10-15), a poté, co pronesl, že nad každým apoštolem stojí církev, dům a chrám Boží (3,16-21), definuje Pavel jasně identitu každého apoštola: je pouze služebníkem (dělníkem: v. 1a) Kristovým a zároveň správcem („hospodářem“) „Božích tajemství“. Jako by tím říkal, že Kristův a Boží je více než služebník a správce.
To apoštolovi poskytuje velkou vnitřní i vnější svobodu. Nestará se o posudky lidí (viz rovněž Gal 1,10: „Snažím se teď, abych si získal přízeň u lidí? Anebo u Boha? Což se ucházím o to, abych byl pěkný u lidí? Kdybych ještě i teď chtěl být pěkný u lidí, nebyl bych Kristovým služebníkem“) ani nesoudí sám sebe, ale doufá a očekává pouze soud Boží.
I korintští křesťané se musí naučit neposuzovat, nýbrž ponechat všechen soud Bohu.
K evangeliu:
Text velmi dobře zapadá do souvislosti s horským kázáním a lze ho brát buď jako rozvinutí prvního blahoslavenství – „Blahoslavení chudí v duchu“ (Mt 5,3) –, nebo jako aplikaci zvolání z modlitby Otčenáše – „Chléb náš vezdejší dej nám dnes“ (6,11). Bude dobré pamatovat si tuto literární a tematickou spojitost, protože velmi napomáhá k pochopení jednoho z nejcharakterističtějších Ježíšových kázání.
Hlavně však je třeba vyzdvihnout vnitřní uspořádání, které už je samo o sobě poučné. Začíná zásadním tvrzením, že: „Nikdo nemůže sloužit dvěma pánům“ (v. 24). Následuje několik Ježíšových výzev – „Proto vám říkám…“ – vztahujících se jednak k jídlu (a zde je odkaz na „ptáky“), jednak k oblečení (tu se odkazuje na „polní lilie“). Vším tím se zabývají verše 25-32. V závěru je další zásadní tvrzení: „Nejprve tedy hledejte Boží království a jeho spravedlnost …“ (v. 33).
Stejně jako v Izaiášově proroctví setkáváme se i zde s argumentem, který nemůže selhat: „Jestliže tedy Bůh tak obléká polní trávu …, čím spíše vás, malověrní!“ Ježíšova kázání se opírají o věrnost Boha Stvořitele a o jeho lásku k nám. V tomtéž duchu je třeba si vykládat slova „jeho spravedlnost“: že totiž nemáme Boha brát jako mstitele, nýbrž jako Ježíšova a našeho Otce, který ukazuje, že je stejně spravedlivý jako věrný, soucitný a milosrdný.
MEDITATIO
Není pochyb, že výrazem „mamon“ se zde rozumějí peníze. Jejich zosobnění nám umožňuje chápat, že mají podle Ježíše moc podrobit si celý svět a každého člověka. Z toho důvodu je nazývá nespravedlivým mamonem (srov. Lk 16,11), což se také překládá jako klamný mamon.
V naší meditaci však zůstaneme u začátku textu evangelia a vyzdvihneme jeho aktuálnost. To, co Ježíš prohlašuje tak rozhodným způsobem, nás znepokojuje a nutí k úvaze. Mluví se zde o „pánech“ a o „sloužení“ , pak o „nenávidění“ či „lásce“ a také o „dávání přednosti“’ či o „pohrdání“. Těžko bychom hledali jasnější slova.
Abychom tomu lépe rozuměli, postačí zdůraznit, že „sloužit“ zde má význam kultovní, bohoslužebný. V Bibli se vyskytuje velmi často. Je to, jako bychom řekli, že ve srovnání s Bohem je mamon něco jako falešný bůh. A ono tomu tak je. Mamon je skutečná a opravdová modla, jakýsi anti-bůh. Také nesmíme zapomenout, že řecké sloveso duléuō nevystihuje přesně postoj služebníka, ale spíše otroka. Situace toho, kdo se spoléhá na mamon, je ještě horší. Takový člověk se zcela vzdává vlastní svobody a cele se zaprodává svému pánu.
ORATIO
Zde jsem, Pane, já, tvé stvoření, slabé i krásné zároveň, chudé i bohaté, nejisté i důvěřivé. Dej, ať v sobě dokážu zdokonalit tvou podobu, abych mohl ve svobodě Božích dětí svatě žít své povolání.
Zde jsem, Pane, ubohý hříšník, vědomý si své duchovní bídy, ale také jistý tvým nekonečným milosrdenstvím. Pomoz mi, ať nikdy nepodlehnu moci Zlého. Ať se usilovně snažím podrobit se tvým přikázáním v odevzdanosti do tvé láskyplné prozřetelnosti.
Zde jsem, Pane, jsem tvůj syn, syn v Synu Ježíši, a proto bratr všech. Dej, ať vždy zůstanu otevřený pro dialog, citlivý k potřebám druhých, stále připravený nezištně sloužit a být velkorysý k nejpotřebnějším.
CONTEMPLATIO
Zamyslete se nad tím, bratři. Uvažujte, moje děti: považte, co vám říkám. Nakolik můžete, musíte bojovat proti svému srdci (když vás vede spíše k pomstě než k odpuštění). A zjistíte-li, že vás přemáhá hněv, proste Boha, abyste se uměli bránit. Bůh dá, že nad sebou dokážete zvítězit. Nad sebou samými – opakuji – , ne nad nějakým vnějším nepřítelem. Nad protivníkem, který sídlí v nitru vašeho srdce. Bůh vám pomůže a dovede vás k vítězství. On si přeje, abychom ho žádali o tuto milost více než o déšť.
Všímejte si pozorně, bratři přemilí, kolika úpěnlivým prosbám nás Kristus naučil, a mezi nimi je i ta, která se týká vezdejšího chleba. To proto, aby se naše myšlení soustředilo na získání budoucího života. Proč bychom měli mít obavu, že nám Bůh neudělí, co potřebujeme? On sám nám to slíbil, když řekl: Hledejte především Boží království a jeho spravedlnost a všechno ostatní vám bude přidáno. Váš Otec přece ví, že to potřebujete, ještě dříve než ho o to požádáte (srov. Mt 6,8.32n). Mnozí byli skutečně zkoušeni i hladem, ale byli shledáni jako zlato a Bůh je neopustil. Byli by hladem zemřeli, kdyby jejich srdci chyběl každodenní duchovní chléb. Snažme se proto hladovět především po něm. Ten, který stvořil člověka z prachu a vdechl mu ducha života, vydal pro toto své stvoření vlastního jednorozeného Syna. Kdo tedy je schopen vysvětlit a představit si, jak velice nás miluje? (Augustin, Rozhovor 57, XIII, 13n).
ACTIO
Dnes si často opakuj a žij toto Boží slovo:
„Nejprve hledejte Boží království“ (Mt 6,33).
Převzato z knihy: LECTIO DIVINA - Neděle liturgického mezidobí A
Autor: Giorgio Zevini – Pier Giordano Cabra (ed.)
Vydalo: KNA
Videoúvod k této neděli najdete zde.