Numeri 6,22–27
Gal 4,4–7
Lukáš 2,16–21
Je první den nového roku a evangelní úryvek nás ještě jednou přivádí před betlémské jesle, v nichž leží právě narozené dítě: Mariin syn, protože jej porodila, Josefův syn podle Zákona (srov. Gal 4,7), Syn, jehož nám mohl dát jenom Bůh, a proto počatý mocí Ducha Svatého (srov. Lk 1,35).
Zvěst o narození Mesiáše, kterou andělé přinesli pastýřům (srov. Lk 2,8–15), jejich srdce skutečně osvítila. Slovo ohlašující naplnění příslibu daného synům Izraele způsobilo, že běželi na místo narození, kde našli všechno tak, jak řekl anděl: „Marii, Josefa i děťátko položené v jeslích.“ Lidsky prostá a ničím mimořádná scéna opakující se v mnoha rodinách při narození každého nového dítěte. A v tomto dítěti, položeném na prosté lůžko, zabaleném do plenek, které vypovídají o tom, jak je maličké a bezmocné, o jeho plně lidské situaci, pastýři rozpoznávají Mesiáše zrozeného v lůně zbytku Izraele, lidu pokorného a chudého, který hledá útočiště jenom v Hospodinu (srov. Sof 3,12–13). Ti, kteří viděli, se ihned stávají svědky a začínají vyprávět zprávu o narození těm, s nimiž se setkávají – spolu s radostnou zvěstí jim předávají také svůj údiv, úžas a radost ze skutku, který Bůh učinil způsobem skrytým a pokorným, ale zároveň tak zřejmým pro oči víry…
Ze své strany Maria vidí, naslouchá, přemýšlí a rozjímá ve svém srdci tyto události tak, že v neočekávaném příchodu pastýřů nachází potvrzení toho, co jí bylo o jejím synovi oznámeno andělem. Když v poslušnosti života zcela nabídnutého Bohu – jak ukazuje její panenství – počala toto dítě, má ho nyní doprovázet v jeho růstu jako syna povolaného být v souladu se slovy anděla: Ježíš je vskutku Syn Nejvyššího, král na Davidově trůnu, Spasitel a Pán (srov. Lk 1,32–33; 2,11)! Ano, narozením tohoto Syna přišla plnost času, Boží zaslíbení se naplnilo a pro celý lid Izraele, lid věřící v jediného živého Boha, skončila doba očekávání: ve svém lůně počal Mesiáše z Boží vůle, z jeho zásahu a skrze Marii, ženu a Dceru Siónskou, která představuje všechny věřící.
Narozené dítě je prvorozené (srov. Lk 2,7), je to Žid, syn vyvoleného národa a jako takový na svém těle nese pečeť smlouvy s Bohem, obřízku (srov. Gn 17). Spolu s tímto znamením dostává jméno, jež se opět ukáže jako odpovídající andělovu zvěstování, jméno, které ukazuje na totální přináležitost syna Bohu a současně na jeho poslání: Ježíš, Ješu´a, což znamená „Hospodin spasí“, tedy Spasitel. S úkonem přijetí tohoto jména Ježíš prolévá krev stejně, jako tomu bude na kříži, kdy znovu vylije svou krev až k smrti a od Boha dostane jméno Kyrios, Pán. A Maria, která se dnes objevuje jako Ježíšova matka, bude pak uznána Matkou Pána, Ježíše člověka a Boha.
Na začátku nového roku je tedy celému lidstvu a celému stvoření dáno požehnání Božím Jménem, jak bylo mnohokrát v Izraeli vzýváno (srov. Nm 6,22–27). Jméno, jež bude s příchodem Božího Syna v těle navždy znít „Ježíš“. Proč bychom nemohli začít tento rok tím, že se s vírou, nadějí a láskou, skoro jako jakýsi refrén dodávající rytmus našim dnům, naučíme vzývat Ježíšovo Jméno? Nezapomínejme na něj, v tomto Jménu je zahrnuta nejjednodušší a základní modlitba: „Bože, zachraň mě! Zachraň můj život! Zachraň toto lidstvo! Ježíši, spas!“
Převzato z knihy: Hlásej Slovo
Autor: Enzo Bianchi
Vydalo: KNA
