Michael (33. neděle v mezidobí B)

„Povstane Michael, veliký kníže, který chrání syny tvého lidu.“ Tak začíná první liturgické čtení této neděle z knihy proroka Daniela (12,1–3), apokalypticky laděného díla poznamenaného nápadnými a silnými obrazy a chvěním v očekávání posledního Božího soudu nad lidskými dějinami a jejich nespravedlnostmi. Osobou, kterou chceme představit v naší dlouhé galerii biblických portrétů, je právě Michael, jehož jméno je v hebrejštině vyznáním víry: „kdo je jako Bůh?“

Ve verši citovaném výše je popisován jako „veliký kníže“, tento titul se však váže k jeho postavení ve sboru nebeského dvora – zde jsou andělé zobrazováni podle starého židovského pojetí, které přešlo i do křesťanství, v různých hierarchiích. V knize Daniel se v 10. kapitole Michael představuje jako jeden „z prvních knížat“: jeho úkolem je být duchovním vůdcem Izraele a jeho ochráncem shůry. Všechny národy mají svého andělského „knížete“: na stejné stránce se mluví o „knížeti perského království“, andělovi, který z nebe shlížel na příslušného krále a záležitosti jeho říše.

Přítomnost nadpřirozených bytostí připomíná, že dějiny nejsou jen v rukou pozemských vládců a jejich politických manévrů, nýbrž že do nich zasahuje i vyšší sféra se svými plány, které řídí Bůh prostřednictvím svých poslů – andělů. Mimo jiné se v knize Daniel i jinde v Bibli objevuje Gabriel, anděl, který přímo sděluje Boží poselství a vykládá vidění. Právě proto, že zastánce Božího lidu Michael musí zápasit se satanem, se v této úloze vrací na scénu ve 12. kapitole knihy Zjevení.

Útočí na ohnivě rudého draka (barva násilně prolité krve) se sedmi korunovanými hlavami a deseti rohy, symboly utlačovatelské moci, a brání ženu a dítě, které právě porodila, obraz Božího lidu a církve, v níž je přítomen Kristus. Tradice zde později vidí i Ježíšovu matku Marii. Kniha Zjevení říká: „Tehdy nastal na nebi boj: Michael a jeho andělé se dali do boje s drakem; drak a jeho andělé se postavili proti nim, ale neobstáli a přišli o svoje místo na nebi. Velký drak – starý had, nazývaný ďábel a satan, svůdce celé země – byl svržen na zem a jeho andělé byli svrženi s ním“ (12,7–9).

Michael je tedy praporečníkem dobra, který bojuje na straně spravedlivých, a zápasí s mocnostmi zla usazeného v říších a v jejich arogantním a násilném jednání. Znovu se s ním setkáváme v málo známém novozákonním Listu svatého Judy. Tam se Michael utkává s ďáblem, aby mu vyrval tělo právě zesnulého Mojžíše: jde o ohlas prastaré židovské tradice, která vychází z apokryfního díla nazvaného Nanebevzetí Mojžíšovo. V Judově listu čteme: „A přece ani archanděl Michael – když se s ďáblem prudce přel o Mojžíšovo tělo – se neodvážil pronést urážlivý odsudek, ale řekl: ‘Ať tě Pán odsoudí!’“ (v. 9). Spravedlivý je i ve smrti chráněn Pánem prostřednictvím jeho anděla, který vytrhuje věřící knížeti pekel, satanovi.