1. čtení: 1. Samuelova 16,2.7–9.12–13.22–23
2. čtení: 1. Korinťanům 15,45–49
Evangelium: Lukáš 6,27–38
Láska k nepříteli, jednostranná láska, která nepožaduje žádnou odezvu. Tohle je neslýchané a pohoršlivé poselství, jež zaznívá v dnešním evangeliu, příkaz, který Ježíš adresuje svým učedníkům, když ho vyslovuje právě uprostřed své Řeči na rovině, jak nám ji podává evangelista Lukáš.
Již Zákon předaný Mojžíšovi požadoval od člověka postoj lásky vůči nepříteli (srov. Ex 23,4–5), jenže zbožní lidé, kteří byli žárliví na své vyvolení, dospěli k tomu, že vyřkli rady jako: „Měj v nenávisti svého nepřítele!“ (Mt 5,43) a jiné takové podobné pokyny (srov. např. Sir 12,4–7: „… neujímej se hříšníka …, ale svévolníkovi nic nedávej, odepři mu i jeho chléb a nic mu nedávej …“). Ježíš však jednou provždy demaskuje všechny tyto falešné tradice, když zaštítěn Otcovou vůlí prohlašuje absolutní přikázání, které se nedá žádným způsobem zaoblovat: „Milujte své nepřátele, prokazujte dobro těm, kdo vás nenávidí, žehnejte těm, kdo vás proklínají, modlete se za ty, kdo vám ubližují“ (Lk 6,27–28). Je však tahle zcela paradoxní láska uskutečnitelná v našem každodenním životě? Je mnoho těch, kdo si kladli a stále kladou tuto otázku, přičemž často dospívají k závěru, že Ježíšova slova představují utopické přání, které se ale nedá uskutečňovat…
Zmíněnou námitku je třeba brát vážně, protože toto přikázání, které vyžaduje lásku provázenou nenávistí nepřítele, konání dobra tomu, kdo nám působí zlo, je vskutku něčím, co překračuje pouze lidské síly. Tento ideál ovšem můžeme naplňovat, když nám Bůh přispěje na pomoc svým obdarováním. Právě proto také Ježíš spojuje lásku k nepřátelům s modlitbou za něho. V modlitbě totiž můžeme pochopit, že nepřítel je náš skutečný učitel, neboť díky němu se odhaluje, jak je to s kvalitou hlubin našeho srdce, kde přebývají temné a zlé city. V modlitbě můžeme rovněž zjišťovat, kdo nás pobízí k tomu, abychom naplňovali své povolání být Božím obrazem a Boží podobou (srov. Gn 1,26–27), a to navzdory jeho gestům nepřátelství. V modlitbě můžeme ve světle tajemství živého Boha, jenž nás miloval v Kristu již v době, kdy jsme byli jeho nepřáteli (srov. Řím 5,6–10), vidět, kdo nám skutečně působí zlo. Ano, milost k nepříteli je „milost“, je to láska Boha k nám, jak to třikrát připomíná Ježíš v dnešním evangeliu. Zároveň je to úkon humanizace toho druhého i nás samotných.
Ve hře je toho ale ještě mnohem více. Přikázání lásky k nepříteli nachází svůj základ ve skutečnosti, že Ježíš ho prožíval ve svém těle během svého vlastního pozemského života, zejména pak ve svém utrpení a ve své smrti na kříži. Tomu, kdo ho zrazoval, nabízel své přátelství (srov. Mt 26,50). Tomu, kdo ho políčkoval a plival mu do tváře, odpovídal s klidem a respektem a nikdy nepoužíval násilí (srov. Mt 26,67; 27,30). Těm, kdo ho křižovali, adresoval odpuštění: „Otče, odpusť jim, vždyť nevědí, co činí“ (Lk 23,34). Když Ježíš žil a umíral právě tímto způsobem, zničil na svém těle nepřátelství (srov. Ef 2,14–15) a tak nám definitivně vyprávěl Boha, toho Boha, který jednostranně uchovává vztah lásky s tím, kdo ho nenávidí a odmítá, protože Otec „je dobrý k nevděčným i zlým“ (Lk 6,35), a tím nám také přikázal, abychom jednali stejně.
Nové přikázání, které Ježíš dal svým učedníkům: „Milujte se navzájem: jak jsem já miloval vás, tak se navzájem milujte vy“ (Jan 13,34; srov. 15,12), nachází své poslední vyjádření v lásce k nepřátelům, jak ji prožíval sám Ježíš. V tom také tkví ona velmi konkrétní autorita, s níž Ježíš toto uložil těm, kdo ho následují. Lze dokonce říci, že Ježíšovo vzkříšení bylo Otcovou odpovědí na to, jak Ježíš prožíval lásku až do nejzazších mezí. Jeho láska byla silnější než jakékoli nepřátelství, bojovala se smrtí a zvítězila nad ní, a proto ho také Otec povolal ze smrti k plnosti života. Prožívání právě takové lásky je tedy i pro nás možností zakoušet něco z jeho věčného života už na této zemi.
Ano, láska k nepříteli, která je pro pouhého člověka něčím nemožným, je nyní skrze Ježíše Krista opravdu možná. Když budeme tuto lásku prožívat tak, jak ji prožíval sám Ježíš, můžeme tím vyjadřovat mezi lidmi, kteří jsou našimi bratry milovanými Bohem v Ježíši Kristu, charakteristický o odlišující rys pravého křesťanství.
Převzato z knihy: Hlásej slovo - C, Autor: Enzo Bianchi, vydalo KNA
