1. čtení: Izaiáš 11,1–10
2. čtení: List Římanům 15,4–9
Evangelium: Matouš 3,1–12
Minulou neděli od nás evangelium žádalo bdělosti, tedy schopnost všechno dělat tak, abychom dokázali přijmout příchod Pána Ježíše ve slávě, a dnes nás vybízí k přípravě na tuto událost prostřednictvím slov Jana Křtitele: „Obraťte se, neboť se přiblížilo nebeské království“ (Mt 3,2).
Pro všechny křesťany na začátku evangelia je a vždycky bude Jan Křtitel, předchůdce Pána Ježíše v životě i ve smrti. On v sobě shrnuje celý Starý zákon a propojuje ho s Novým zákonem, vykazuje mimořádnou jednotu mezi tím, co hlásá, a tím, co žije. Jan tedy požaduje, abychom na poušti připravovali cestu Páně, a proto se sám odebral na poušť. Jan Křtitel naslouchá a bez váhání uvádí do života dané slovo. Tak svým životem nechává znovu zazářit dar proroctví, který po dlouhé věky v Izraeli nebyl patrný. To je také důvod, proč evangelista píše: „Jan byl totiž ten, o němž řekl prorok Izaiáš: ‘Hlas volajícího na poušti: Připravte cestu Pánu, vyrovnejte mu stezky!’“ (Mt 3,3). Vyznání hříchů je prvním krokem na cestě obrácení, na cestě návratu k Bohu celým svým srdcem, celou svou myslí a všemi svými silami (srov. Dt 6,5). Pouze když opravdově uznáme své pády, můžeme upřímně přistoupit ke křtu na odpuštění hříchů (srov. Mk 1,4), který uděloval Jan Křtitel. Toto ponoření do vod Jordánu požaduje smrt světského člověka, aby se znovu narodil jako pravý Boží syn a bratr všech lidí.
Znamení toho, jak účinné je toto ponoření, tkví ve schopnosti přinášet plody obrácení, kdy člověk ze svého života dělá cestu k důstojnému přijetí Toho, jenž přichází. Neexistuje nic horšího než udělat z rituálu záruku spásy – jako by nás nějaká vnější náboženská nebo církevní ceremonie vyvazovala z povinnosti života v lásce a spravedlnosti. Jan Křtitel jasně říká těm, kdo by chtěli vnímat jeho křest jako možnost vyhnout se opravdovému setkání s Pánem: „Zmijí plemeno, kdo vám ukázal, jak uniknout trestu, který už hrozí? Přinášejte tedy ovoce hodné obrácení. Nemyslete si, že můžete říkat: ‘Naším otcem je Abrahám!’, neboť vám říkám: Bůh může oživit tyhle kameny a Abrahámovi z nich udělat děti“ (Mt 3,7–9). Pak jasně připomíná požadavky Božího království: „Sekera je už přiložena ke kořenu stromů; každý strom, který nenese dobré ovoce, bude poražen a hozen do ohně“ (Mt 3,10). Podle ovoce se pozná kvalita stromu, říká Ježíš (srov. Mt 7,15–20).
V závěru dnešního úryvku dává Jan Křtitel do souvislostí obrácení a příchod Mesiáše, jimž je Ježíš: „Ale ten, který má přijít po mně, je mocnější než já; jemu nejsem hoden ani opánky přinést. On vás bude křtít Duchem svatým a ohněm“ (Mt 3,11). V průběhu celého svého života Ježíš „křtil“ muže a ženy v Duchu svatém, nořil je do Ducha, který je láskou a odpuštěním hříchů, a tak to bude činit až do konce časů. Tehdy nás jeho soud očistí v ohni lásky a zcela nás ponoří do Ducha, jenž nás definitivně obrátí a daruje nám tak plné společenství s Bohem. Pánův příchod ve slávě se odehraje v témže Duchu, v němž nás na zemi volal k obrácení a požadoval od nás, abychom si nechali odpustit své hříchy. Skutečně ale po onom dnu toužíme natolik, abychom již dnes chtěli uspíšit jeho příchod svým obrácením (srov. 2 Petr 3,12)? Jsme již dnes a nyní ochotni přinášet plody tohoto obrácení, plody lásky, která nikdy nekončí?
Zdroj: Hlásej slovo (roční cyklus A)
