Jsi ten, který má přijít? (3. neděle adventní A)

I třetí adventní neděle upírá naši pozornost k postavě Jana Křtitele a k tomu, jak svěřuje Ježíšovi svou víru v době temnoty a těžkých zkoušek. Jan Křtitel je ve vězení, kam ho nechal uvrhnout Herodes, jeden z mocných tohoto světa, protože nemohl snést kritiku svého nedovoleného poměru s Herodiadou, manželkou vlastního bratra (srov. Mt 4,12; 14,3–4). Velký prorok, muž promlouvající s autoritou a ohnivostí, je nyní donucen k mlčení a čeká jej násilná smrt (srov. Mt 14,5–12). V této situaci slyší vyprávění o Ježíšových skutcích a klade si otázku, zda je tento muž z Nazareta opravdu přislíbeným Mesiášem.

Jan, který usilovně naslouchal Písmu svatému, očekával Mesiáše jako mocného a tvrdého soudce, který sekyrou porazí neplodné stromy a v neuhasitelném ohni spálí plevy oddělené od dobrého zrna (srov. Mt 3,10–12). Nyní však se dozvídá, že Ježíš sedává u stolu s hříšníky, že se chová k zástupům milosrdně – zdá se, jako by hlásal jen Boží milosrdenství... V situaci víry vystavené zkoušce pochybností a temnoty Jan Křtitel pověřuje dva ze svých učedníků, aby Ježíšovi položili dramatickou otázku, která klade otazník za celý prorokův život: „Ty jsi ten, který má přijít,“ eschatologický prorok-Mesiáš, „anebo máme čekat jiného?“ (Mt 11,2). Je Ježíš?

Ježíš odpovídá řadou citací z proroků, zejména Izaiáše, a shrnuje své jednání, které již popsal evangelista (srov. Mt 8–9): „Jděte a oznamte Janovi, co slyšíte a vidíte: Slepí vidí, chromí chodí, malomocní jsou očišťováni, hluší slyší, mrtví vstávají, chudým se hlásá radostná zvěst. A blahoslavený, kdo se nade mnou nepohorší“ (Mt 11,4–6). To je zřejmé naplnění Písma a zároveň to jsou Ježíšovy skutky. On je Mesiáš „tichý a pokorný srdcem“ (Mt 11,29), definitivní příběh Boží lásky ke všem lidem! Ježíš však dodává: „A blahoslavený, kdo se nade mnou nepohorší“ (Mt 11,6) – tedy ten, kdo nezakolísá tváří v tvář chudému a bezbrannému Mesiáši, který zvěstuje chudým radostnou zvěst, ale nechce silou vysvobozovat uvězněné (srov. Iz 61,1). Jan Křtitel přijímá z vězení toto poslední Ježíšovo zjevení, osobně se mu odevzdává a připravuje se tak na nespravedlivou smrt v bezvýhradné poslušnosti, jako Ježíšův předchůdce i v odchodu z pozemského putování. Na slova, která mu přinášejí jeho učedníci, Jan odpovídá tichým „amen“ plným lásky k Ježíšovi, a tak hluboce vnímá pravou tvář Mesiáše, kterou dříve pouze tušil.

A právě v okamžiku, kdy Jan Křtitel odchází ze scény, ukazuje Ježíš slavnostně zástupům pravou identitu svého předchůdce. Ohlašuje, že Jan Křtitel není rákos zmítaný větrem momentální módy ani mocný tohoto světa zahalený v hebkých látkách a přebývající v palácích. Jan Křtitel je prorok, ba zástupy v něm mohou spatřovat „víc než proroka. To je ten, o němž je psáno: ‘Já posílám svého posla před tvou tváří, aby připravil cestu před tebou’“ (Mt 11,9–10; srov. Mal 3,1; Ez 23,20). Jan Křtitel je nový Eliáš (srov. Mt 11,14), který přišel, ale nebyl poznán (srov. Mt 17,12–13). Svým životem i svou smrtí otevřel a zvěstoval nový a definitivní exodus, spásu, kterou nám přinesl Ježíš.

To je také klíč k porozumění posledním Ježíšovým slovům v dnešním evangeliu: „Mezi těmi, kdo se narodili z ženy, nepovstal nikdo větší než Jan Křtitel. Ale i ten nejmenší v nebeském království je větší než on“ (Mt 11,11). Kdo je ten nejmenší? To je Ježíš, a může to být jedině on. Je nejmenší jako učedník Jana Křtitele, jako ten, kdo stojí za ním (srov. Mt 3,11), zároveň je ale větší v Božím království, které nejen ohlašuje, ale i zosobňuje. Ano, my křesťané můžeme poznat Ježíše Krista jedině tak, že k němu budeme přistupovat prostřednictvím Jana Křtitele. On byl předchůdcem Kristovým, ukázal na něj a zjevil ho jako Mesiáše, který měl přijít. Když nepřijímáme jeho svědectví, jehož velikost se ukazuje i v jeho těžce zkoušené víře, nemůžeme věřit v Ježíše (srov. Mt 21,25–27).

 

Převzato  z knihy: Hlásej slovo - Roční cyklus A 
Autor: Enzo Bianchi    
Vydalo: KNA