1. čtení: 4. kniha Mojžíšova 6,22–27
2. čtení: List Galaťanům 4,4–7
Evangelium: Lukáš 2,16–21
„Když uplynulo osm dní a dítě mělo být obřezáno, dali mu jméno Ježíš, jak ho nazval anděl, než bylo počato v mateřském lůně“ (Lk 2,21). Tento krátký verš, uzavírající dnešní úryvek z Lukášova evangelia, obsahuje tři základní prvky slavnosti, která zároveň znamená počátek občanského roku v západních zemích. Pokusme se tedy nyní v kontemplaci hlouběji ponořit do tohoto trojího tajemství.
Ježíš se narodil v Betlémě (srov. Lk 2,4.15) a osm dní poté se slavila jeho příslušnost k vyvolenému národu podle předpisů Mojžíšova zákona: Ježíš byl obřezán, aby tak vstoupil do svaté smlouvy, kterou uzavřel Hospodin s Abrahámem (srov. Gn 17,10–11). Toto poranění zanechá na Ježíšově těle trvalou stopu jako znamení, že je Abrahámovým potomkem a že se v něm naplňuje konečná a věčná smlouva s Bohem. Ono poranění sděluje Ježíšovu hebrejskou identitu – je Hebrejem navždy. Lukáš tuto událost připomíná proto, že je rozhodující v příběhu Ježíšovy identity a jeho příslušnosti k vyvolenému národu. Obřízka je znamením zaslíbení, které bylo dáno otcům, a právě tyto přísliby se nyní naplňují (srov. Lk 1,72–73). To vše platí, i když v Novém zákoně bude toto znamení překonáno: zde bude nezbytná obřízka, kterou nemůže vykonat žádný člověk (srov. Kol 2,11), totiž pravá obřízka srdce, jak ji požadoval již prorok Jeremiáš (srov. Je 4,4).
Obřad obřezání je ale také příležitostí, aby dítě dostalo jméno – tak tomu bylo také v Ježíšově případě. Josef a Marie mu dali jméno Ješua, které souvisí s nevyslovitelným jménem Božím JHVH; ve skutečnosti ale toto jméno dal Ježíšovi sám Hospodin (srov. Lk 1,31), nikoliv lidé. Ježíš je dítě, které se narodilo z Boží vůle a díky Božímu působení, proto jeho pojmenování přísluší Bohu. Ješua je vzýváním spásy (Hospodine, zachraň!) a znamená rovněž její působení (Hospodin zachraňuje). Toto jméno, obsahující velmi osobní a zcela jedinečné povolání svěřené Hospodinem, výrazně usnadní společenství věřících křesťanů, aby ho nazývali Božím Synem a Pánem (srov. Lk 1,32–33). Je to svaté jméno, v němž lidé budou docházet spásy, jméno, skrze něž se budou dít zázraky, které bude šířit Boží království a satan před ním bude prchat. Celé dějiny křesťanstva dosvědčují sílu, svatost a milost vycházející z tohoto jména, když je vzýváno celým srdcem jak v radosti, tak v slzách, na počátku života i na prahu smrti.
Konečně je třeba věnovat pozornost tomu, že Ježíš se narodil z ženy (srov. Gal 4,4). Tou ženou je Maria, panna z Nazareta, na niž shlédl Hospodin se zalíbením, když si ji vyvolil (srov. Lk 1,48). Maria otěhotněla mocí Ducha svatého (srov. Lk 1,35) a podle Boží vůle porodila toho, jehož mohl lidstvu darovat jedině Hospodin. Nejvyšší se učinil nejposlednějším, nekonečný konečným, věčný tím, kdo je ponořen do času, silný se učinil slabým – a to vše se odehrálo v lůně Panny Marie. Duch svatý ji zastínil svou mocí a učinil matkou samotného Pána. Ježíš bude nazýván Mariiným synem a zároveň Synem Božím. A tak požehnaný plod lůna této ženy je Božím požehnáním přislíbeným Abrahámovi, které se nyní stalo v Ježíšovi tělem, opravdovým a celým člověkem, aby v jeho jménu všechny národy země obdržely požehnání. Vskutku, v Marii „země vydala své plody a Bůh nám žehná“ (srov. Žl 67,7).
Na počátku občanského roku, mezníku, jímž oddělujeme po sobě následující události našeho života, nám tato slavnost nabízí veledůležité poselství o Božím požehnání uděleném celému lidstvu. Tímto požehnáním je sám Ježíš, zrozený z Marie, která představuje symbol celého lidstva. Na nás pak díky Ježíšovi každého dne našeho putování po této zemi sestupuje požehnání prýštící ze sňatku Boha s lidstvem, jež On jako Nejvyšší tolik miluje.
Zdroj: Hlásej slovo (roční cyklus A)
Videoúvod k této neděli zde.
