1. čtení: Skutky 8,5–8.14–17
2. čtení: 1 Petr 3,15–18
Evangelium: Jan 14,15–21
V seznamu sedmi křesťanů, kteří byli ustanoveni jako rozdělovatelé společného majetku církevní obce v Jeruzalémě, byl jako první uveden Štěpán, jak jsme viděli předchozí neděli. Na druhém místě byl jistý Filip; toto rozšířené řecké jméno („milovník koní“) nesl i jeden z apoštolů. Tento jáhen Filip se vrací na scénu v prvním čtení šesté neděle velikonoční ne už jako správce majetku, ale jako hlasatel evangelia.
Vidíme ho, jak se odebírá do města Samaří, staré metropole severního království Izraele, jež král Herodes přestavěl do podoby skvělého helénského centra, které k poctě římského císaře nazval Sebaste, latinsky „Augusta“. Podle vyprávění ve Skutcích apoštolů (8,5–8) tam Filip měl účinně hlásat evangelium, které bylo umocněno zázraky. Ale jeho misijní aktivita zde nekončí.
V téže kapitole Skutků ho vidíme, jak jde po cestě, která vedla z Jeruzaléma do Gazy (8,26–40). Klusem jej předjel kočár s vysokým hodnostářem královny z Etiopie, které byl přiznán titul „kandaka“, jež Lukáš uvádí jako vlastní jméno; ve skutečnosti šlo o jméno obecné jako „farao“ a znamenalo snad „královna“. Tento etiopský ministr byl jedním z pohanských proselytů, kteří se obrátili k židovství, a proto byl na pouti v Jeruzalémě.
Z podnětu Ducha svatého jej Filip dohonil a zjistil, že člověk ve voze čte tzv. „zpěvy Hospodinova služebníka“ z knihy proroka Izaiáše. Protagonistou tohoto textu byla tajemná osoba, kterou křesťané vnímali v mesiánském či přímo v kristovském klíči. Tento čtvrtý zpěv (Iz 53) popisuje příběh utrpení, smrti a oslavení Služebníka, který se dobře hodil ke Kristově osobě. Filip se tak chápe příležitosti, aby poučil hodnostáře, který jej pozval k sobě do kočáru, o křesťanské víře.
Když dojeli k prameni, dochází k náhlému obratu: „‘Tady je voda’, zvolal komoří. ‘Co brání, abych nebyl pokřtěn?’“. Filipovo poslání se tím naplnilo. Byl Židem v diaspoře, byl tedy zvyklý na styk s pohany, jak dosvědčuje i jeho řecké jméno. Bylo pro něj tedy významné, že se stal hlasatelem evangelia pohanům, jak jej k tomu vedl jeho původ, nebo osobám, které byly vázány na jiné náboženské formy a tradice jako Samaritáni. Později nalezneme Filipa, stále ve Skutcích apoštolů (21,8–9), v přímořské Césareji, sídle římského vládce Palestiny. Usídlil se tam se svými čtyřmi nedotčenými dcerami, jimž byl dán dar proroctví. V tomto domě měl tu čest uvítat svatého Pavla při jeho poslední cestě do Jeruzaléma, kde byl zatčen a kde započala závěrečná dobrodružná a rozhodující etapa jeho života.
Převzato z knihy: Biblické postavy
Autor: G. Ravasi
Vydalo: KNA
