2. čtení: Žid 5,7-9
Evangelium: Jan 12,20–33
Na velikonoční svátky přicházeli do Jeruzaléma i Židé, kteří žili v diaspoře, tedy rozptýleni mezi pohany. Často mluvili řecky, a tak bývali zaměňováni za Řeky. Jedna jejich skupina, když slyšela o Ježíšovi, který byl v těch dnech v Jeruzalémě – právě na prahu tragických událostí v závěru jeho života – se ze zvědavosti rozhodli jej vidět. Obrátili se tedy na jednoho z jeho učedníků, jehož jméno bylo typicky řecké – Filip („milovník koní“).
Ten se obrátil na přítele, jehož jméno bylo rovněž řecké – Ondřeje („mužný“), Petrova bratra a svého krajana: oba totiž pocházeli z téhož městečka u Tiberiadského jezera v Galileji, z Betsaidy (aramejsky „dům rybolovu“). Tento prostředník představil řecké Židy Kristu a ten jim adresoval slavnostní slova o svém bezprostředním údělu, který přirovnal k obilnému zrnu, jež padlo do země a bylo určeno ke smrti, když se stane stéblem, jež vydá klas.
Vyprávění této epizody najdeme ve 12. kapitole evangelia podle Jana (verše 20–33); je použito při liturgii této páté postní neděle. Ale Filipův příběh začal o dva až tři roky dříve, a je to právě čtvrté evangelium, které o tomto počátku vypráví; ostatní evangelisté pouze uvádějí Filipovo jméno v seznamu dvanácti apoštolů. Jednoho dne potkal v Galileji Ježíše, který jej bez váhání vyzval, aby ho následoval jako učedník. Hned potom Filip svědčil o Kristu dalšímu Galilejci Natanaelovi. Podívejme se do Janova vyprávění: „Na druhý den se Ježíš rozhodl, že půjde do Galileje. Potkal Filipa a vyzval ho: ‘Pojď za mnou!’ Filip pocházel z Betsaidy, města Ondřejova a Petrova. Filip potkal Natanaela a řekl mu: ‘Našli jsme toho, o kterém psal Mojžíš v Zákoně i proroci! Je to Ježíš, syn Josefův z Nazareta’. Natanel mu namítl: ‘Může z Nazareta vzejít něco dobrého?’ Filip odpověděl: ‘Pojď a podívej se!’“(1,43–46).
Od nynějška bude věrným následovníkem tajemného Mistra, třebaže s nějakou námitkou nebo s náznakem pochybností jako ve dni rozmnožení chlebů, když se ho Ježíš zeptal: „‘Kde nakoupíme chleba, aby se ti lidé najedli?’ To však řekl, aby ho zkoušel, protože sám dobře věděl, co chce udělat. Filip mu odpověděl: ‘Za dvě stě denárů chleba jim nestačí, aby se na každého aspoň něco dostalo’“ (6,5–7). Víme, jak Ježíš rozptýlil Filipovy pochybnosti. Stejný postoj zaujal Filip také při poslední příležitosti k rozhovoru, v onen napjatý večer uvnitř večeřadla, několik hodin před Ježíšovým zatčením.
Ježíš řekl: „Kdybyste znali mne, znali byste i mého Otce. Nyní ho už znáte a viděli jste ho“. Filip jej znenadání přerušil: „Pane, ukaž nám Otce – a to nám stačí.“ Ježíš odpověděl s náznakem smutku: „Filipe, tak dlouho jsem s vámi, a neznáš mě? Kdo viděl mne, viděl Otce. Jak můžeš říci: ‘Ukaž nám Otce’?“ (14,7–9). A ještě okrajovou poznámku: Další dvě osoby v Novém zákoně mají jméno Filip: druhý ze sedmi „jáhnů“, aktivní kazatel na více místech podle Skutků apoštolů (6,5; 8,5–40), takže byl nazván „Filip evangelista“ (21,8), a Herodův syn, jehož připomíná Lukáš jako údělného knížete v Itureji a Trachonitidě, manžela Salome, dcery proslulé a strašné Herodiady, která způsobila smrt Jana Křtitele.
Převzato z knihy: Biblické postavy, Autor: Gianfranco Ravasi
Vydalo: KNA
