1. čtení: Izaiáš 55,1–3
2. čtení: Římanům 8,35.37.39
Evangelium: Matouš 14,13–21
Bohoslužba slova dnešní liturgie se otevírá krásným pozváním v úryvku z proroka Izaiáše: „Nuže, vy všichni, kteří žízníte, pojďte k vodě; i když jste bez stříbra, pojďte, zásobte se a jezte, pojďte a kupujte bez stříbra a zdarma víno a mléko! Proč odvažovat stříbro za to, co není chléb, svůj výdělek za to, co nesytí?“
Co je tato voda a tento tajemný pokrm, který nám Bůh skrze svého proroka nabízí a zve nás, abychom si ho zabezpečili a jedli z něho, a tak zahnali náš hlad a žízeň? Veškerá ostatní biblická čtení jsou odpovědí na toto hledání. Naslouchejme a hledejme pochopení.
Bůh říká, že my lidé zbytečně utrácíme své peníze za to, co nezasytí náš hlad, za věci, jež nás nenaplní a neuspokojí. Myslím, že jsme schopni přiznat, že je to pravda. Marníme náš život, naše zdroje a čas, abychom dosáhli cílů, které nás nejsou schopny nasytit – tedy dát nám pokoj, klid a radost. Mezi takové cíle obvykle řadíme bohatství, požitky nebo aktivity zaměřené pouze na nás samotné. Kdo se dívá zpětně na svůj vlastní život na prahu stáří, určitě si musí mnohokrát povšimnout této hluboké pravdy a hořce si sám v sobě přiznat – co mi vlastně zůstává?
Bůh nás zve, abychom hledali něco jiného, abychom se pokoušeli hledat jinak, na „druhé straně“; podobně jak to udělal Ježíš s apoštoly, kteří chytali ryby na Tiberiadském jezeře. Chytali celou noc, zdráhali se hodit sítě na druhou stranu loďky, a vůbec nic nechytili. Ježíš jim řekl, aby hodili sítě na druhou stranu, a tak získali při tomto zázračném rybolovu velké množství ryb (srov. Jan 21,4nn).
A na jakou stranu máme hodit své sítě my a kde hledat? – Už v samotném úryvku z proroka Izaiáše je obsažena určitá odpověď: „Nakloňte ucho své a pojďte ke mně! Poslouchejte, a naplní vás nový život!“ První, co bychom měli hledat, je Boží slovo. To by měl být základ každého lidského života: „Toto slovo je vaším životem“ (Dt 32,47). Zaujmout postoj k naslouchání, naklonit své ucho duše, abychom mohli slyšet Boží slovo: „Hledejte nejprve Boží království…“
A právě k této otázce se připojuje evangelijní úryvek. Ty velké zástupy lidí následovaly Ježíše do pouště, aby mohly naslouchat jeho slovům; nejprve skutečně hledaly Boží království.
Jenomže v tomto okamžiku se probouzejí v celé své síle námitky člověka dnešní doby. Jaký význam má mluvit o Božím slově nebo říkat lidem, aby nejprve hledali Boží království, když je ve světě ještě pořád hlad po chlebu z mouky, když jsou tu ještě pořád miliony podvyživených dětí, umírajících na následky hladu? Jaký smysl má to, že naši misionáři odcházejí do zemí třetího světa, aby tam hlásali Boží království lidem, kteří nemají pořádně co jíst (v některých oblastech jenom hrstku povařené kukuřice denně), musejí pít bahnitou vodu a oblékat se do zabarvených hadrů? Není to z naší strany urážející stále říkat: hledejte nejprve Boží království?
Ano, byla by to velmi hanebná urážka, kdybychom se my křesťané zastavili u tohoto; kdybychom také nejednali tak, jak jednal Pán Ježíš. On neoznámil zástupům něco ve smyslu: „Ite missa est“ („Jděte ve jménu Páně“), neboli běžte, kázání už skončilo, a kdo máte peníze, zajděte si koupit chleba, kdo nemá, ať se nějak zařídí. Naopak, svým učedníkům řekl: „Není třeba, aby odcházeli. Vy jim dejte jíst!“ Zázrak začal tím, že dali dohromady všechno, co se tam našlo: pět chlebů a dvě ryby; začal tedy obětí toho, kdo v zásadě měl pro sebe něco k jídlu.
Před těmito momenty evangelia se dostáváme do rozpaků, zvláště my křesťané, kteří patříme k bohatým národům Západu. Ve vztahu k hladovému zástupu lidstva – zhruba jeho třem čtvrtinám – jsme právě my těmi, kdo mají pět chlebů a dvě ryby, ale jsou hodně daleko tomu, aby je postoupili ostatním a rozdělili se o ně. Kdosi přirovnal zemi k vesmírné lodi s pěti lidmi na palubě. Jeden z těchto pěti si sám pro sebe „nahrabal“ 85 % všech zásob potravin a kyslíku, navíc se ještě domáhá, aby mu náleželo 90 % všeho, co je na palubě. Tímto člověkem je rozvinutý svět severní polokoule, tedy převážně země označované za křesťanské!
Ježíš v poušti těchto pět chlebů rozmnožil a předal je svým učedníkům, aby je rozdávali. Také dnes pokračuje v rozmnožování chlebů a ryb v přírodě, jenomže jeho miláčci, místo aby je rozdávali zástupům, snaží se nechat si je pro sebe. Dokonce čas od času se stane, že je raději zničí a vyhodí, aby se nesnížila jejich cena na trhu. A mezitím někteří umírají hladem.
Co tedy dělat? Máme přestat říkat druhým lidem: „Hledejte nejprve Boží království“ a začít raději s tím, co už byli někteří v pokušení udělat – hledat především zbraně a rozpoutat revoluci? I v Ježíšově době se ve světě daly objevit obrovské nespravedlnosti, přesto Ježíš neřekl: Snažte se nejprve vzbouřit a udělat revoluci. Dnes je ještě více zapotřebí opakovat Ježíšova slova: „Hledejte nejprve Boží království a jeho spravedlnost“ (Mt 6,33), protože díky Božímu království, díky Božímu slovu a jeho spravedlnosti mohou být lidé přivedeni k otevření svých rukou, rozdělování chleba zástupům a k boji za spravedlnost v tomto světě.
„Všechno ostatní vám bude přidáno“ (Mt 6,33), ovšem pokud skutečně nasloucháte Božímu slovu; ono vám pomůže vyřešit i další problémy: hlad, žízeň, chudobu nebo mír. Tak to opakujeme v Otčenáši: „Přijď království tvé… Chléb náš vezdejší dej nám dnes.“
Zpívá o tom také dnešní žalm plný bezelstné, ale oprávněné důvěry starozákonního věřícího:
„Dobrotivý je Hospodin ke všem a soucit má se všemi svými tvory. Oči všech doufají v tebe a ty jim dáváš pokrm v pravý čas. Otvíráš svou ruku a sytíš vše živé s laskavostí“ (Žl 145/144,9.15–16).
Když jsme se podívali do tváře námitkám dnešního člověka a vzali si z nich poučení, vraťme se ještě k Božímu slovu. Hledat ho, stavět ho na vrcholek všech věcí – to není žádné odcizení se skutečnosti ani zrada očekávání chudých a hladových, ale naopak je to snaha dostat se do stavu, kdy mu budeme schopni dát skutečnou odpověď.
Svatý Pavel ve druhém čtení pronesl pro nás jednu důležitou věc: slovo, které nám Bůh nabízí, není prázdné, studené nebo jalové jako lidské slovo – jedná se o Boží lásku v Kristu. Tuto lásku nemůže nikdo vymazat ani nás od ní oddělit.
Tato Kristova láska se nyní stává chlebem, jenž utiší náš hlad; rozmnoží se pro nás, abychom ji mohli dále rozdávat bratřím, společně s chlebem, který sytí hlad našeho těla. Žádá nás, abychom nezůstali se sevřenou dlaní a nenechali si sami pro sebe to, co nám dává pro všechny – své slovo, svou lásku a svou radost.
Zdroj: Hlásej slovo (roční cyklus A)
