1. čtení: Amos 6,1a.4-7
2. čtení: 1. list Timotejovi 6,11-16
Evangelium: Lukáš 16,19-31
„Byl jeden bohatý člověk, oblékal se do šarlatu a kmentu a každý den pořádal skvělou hostinu“ (Lk 16,19). Tak se otevírá podobenství, které Ježíš vypravuje v dnešním evangelním čtení. Onen boháč a poživačník nemá jméno, je určen pouze tím, co vlastní. Chamtivě shromažďuje majetek jen pro sebe. Možná, že se tímto klamným způsobem chtěl zabezpečit před strachem ze smrti, jako kdyby velký majetek mohl zabránit události, jež každého člověka čeká na konci jeho pozemského putování. Takto zaslepen nenasytností své modloslužby nebyl schopen vidět Lazara pokrytého vředy, který ležel u bran jeho domu. Lazar se toužil nasytit tím, co padalo ze stolu onoho poživačného boháče.
Chování onoho bohatce má jasné pojmenování: nespravedlnost, kterou odsuzovali již starozákonní proroci (srov. Am 6,1–7; Jer 22,13–19; Hab 2,6–11). Odsuzoval ji také Ježíš („Blahoslavení, kdo nyní hladovíte, neboť budete nasyceni … Ale běda vám, boháči, neboť už máte své potěšení“ Lk 6,21.24.), po něm rovněž jeho apoštolové (srov. Jak 2,5–9; 5,1–6). Tato nespravedlnost se projevuje jako nahromadění nezměrného bohatství, přičemž jsou druzí obíráni i o to nezbytné, co potřebují ke svému přežití. Dnes nám tato slova zní v uších rušivě, nechceme jim pořád naslouchat, protože už jsme si zvykli na přítomnost chudých, které do tohoto stavu uvrhlo naše bohatství, jež odmítáme vnímat jako cosi nespravedlivého. Avšak před Bohem je to jinak než v našich myslích. „Bůh pomáhá“ – to je také pravý vlastní význam jména Lazar; Bůh pomáhá chudým, kteří jsou oběťmi nespravedlivého běhu lidských dějin. Ano, na konci časů nastane Boží soud a my před Bohem budeme muset vydat počet z našeho počínání, pak dostane každý odplatu podle toho, jak ve svém životě jednal (srov. Žl 62,13; Řím 2,6; Zj 2,23)! Tak tomu bude i s námi, i když se dnes při těchto slovech vzpouzíme a nechceme toto poselství vnímat a uvádět do života…
V uvedeném smyslu pokračuje Ježíš ve svém vyprávění: „Žebrák umřel a andělé ho odnesli do Abrahámova náručí. Pak umřel i boháč a byl pohřben“ (Lk 16,22). Po tomto převrácení pozemských osudů obou aktérů následuje rozhovor mezi boháčem a Abrahámem. Zprostřed utrpení se poživačný bohatec obrací na praotce: „Pošli Lazara, ať omočí aspoň kousek prstu ve vodě a ovlaží mi jazyk, protože zakouším muka v tomto plamenu“ (Lk 16,24). Zaslechne však následující odpověď: „Synu, uvědom si, že ty ses měl dobře už zaživa, Lazar naproti tomu špatně“ (Lk 16,25). Těmito slovy nám Ježíš nechce nahánět strach nebo přímo popisovat pekelné tresty, jak se někteří domnívají, chce nám pouze připomenout, že i v našem životě může dojít k tomu, že už bude příliš pozdě na změnu. Je třeba, abychom prožívali nynější okamžik jako Boží přítomnost a měli na paměti, že poslední soud se pro každého z nás odehrává právě tady a teď, neboť v poslední den se jen odhalí to, jaký byl náš každodenní život…
Boháč však dále naléhá, prosí Abraháma, aby poslal Lazara napomenout jeho bratry a povzbudit je ke změně života. Měl je napomenout ohledně toho, co je očekává po smrti, budou-li pokračovat v rozmařilém a prázdném způsobu života. Boháč se domnívá, že „když k nim někdo přijde z mrtvých, pak se obrátí“ (Lk 16,30). Odpověď je ale opět zamítavá a zcela jasná: „Jestliže neposlouchají Mojžíše a Proroky, nedají se přesvědčit, ani kdyby vstal někdo z mrtvých!“ (Lk 16,31). Víra se nezakládá na zázracích nebo na nějakých jiných mimořádných událostech, nýbrž na naslouchání Božímu slovu (srov. Řím 10,17). V této souvislosti je vhodné si připomenout slova, jež vzkříšený Ježíš adresoval svým učedníkům, kteří byli plni zmatenosti a malé víry: „To je smysl mých slov, která jsem k vám mluvil, když jsem ještě byl s vámi: že se musí naplnit všechno, co je o mně psáno v Mojžíšově Zákoně, v Prorocích i v Žalmech“ (Lk 24,44). Ano, naše víra se rodí z naslouchání Božími slovu, jak se nachází v Písmu svatém Starého i Nového zákona. Máme je číst ve světle Ježíšova života, jenž se odehrál ve znamení společenství s Bohem lásky k němu. Ježíš tento život dovršil ve své vítězné smrti a překročil tak práh vzkříšení.
Jestliže se jedná o pravou víru, pak se tato víra projevuje skutky lásky (srov. Gal 5,6). Skutky, z nichž vyzařuje bratrská láska. Láska je totiž tím jediným, podle čeho budeme na konci života souzeni. Láska může dávat smysl našim dnům stráveným na této zemi. Tato láska se projevuje ve sdílení dober tak, aby každý dostával podle své potřeby (srov. Sk 4,35). Mějme ale stále na paměti: „Jestliže má někdo majetek a vidí, že jeho bratr je v nouzi, ale zavře před ním svoje srdce – jak v něm může zůstávat Boží láska?“ (1 Jan 3,17).
Vydalo: KNA
