1. čtení: Skutky 10,34a.37–43
2. čtení: Kolosanům 3,1–4; nebo 1. Korinťanům 5,6b–8
Evangelium: Jan 20,1–9
Dnes slavíme Velikonoce, slavnost všech slavností, základ naší křesťanské víry. Všichni jsme vyzýváni, abychom s radostí zvěstovali vítězství života nad smrtí, protože Mesiáš Ježíš vstal z hrobu a je živý navěky. Ten, který byl člověkem pro nás, ten, který zemřel násilnou smrtí a byl pohřben, byl vzkříšen z mrtvých jako prvotina mezi všemi (srov. 1 Kor 15,20; Kol 1,18), kdo byli spolu s ním povoláni k věčnému životu! Ano, Bůh Ježíše vzkřísil. To je také odpověď na život, který na zemi vedl, protože on miloval až po nejzazší mez. Tak nám otevřel cestu, po níž máme ve svém pozemském životě kráčet, a ukázal nám život, který povedeme za hranicemi své smrti. Tuhle cestu nemůže nikdo a nic před věřícími uzavřít...
Dnes proto nasloucháme vypravování o Ježíšově vzkříšení, jak nám ho líčí čtvrté evangelium. Text začíná výrazem: „Prvního dne v týdnu“ (Jan 20,1), doslova se mluví o „dnu jedna“. Autor tak připomíná počátek knihy Genesis, kde se hovoří o prvním dnu stvoření (srov. Gn 1,5), tedy o „dni jedna“. Tímto způsobem nám chce sdělit, že Ježíšovo vzkříšení je naplněním stvoření, ba dokonce novým stvořením. Duch svatý, který se na počátku vznášel nad vodami a stvořil první život, nyní stojí za událostí Ježíšova vzkříšení, což je událost ohlašující den bez konce, život věčný, jenž se otvírá všem lidem a veškerému stvoření.
Onoho „dne jedna“ ještě před úsvitem, což naráží na onu noc, kdy se odehrála Jidášova zrada (srov. Jan 13,30), se Marie Magdalská vypravila k Ježíšovu hrobu. Její srdce bylo zahaleno beznadějí a nevírou, protože ještě nepochopila, že v Ježíšově smrti došlo k naplnění, ještě nedokázala věřit ve vzkříšení, o němž Mistr bezesporu před svou smrtí hovořil. Marie jde k hrobu nikoli proto, aby pomazala tělo zesnulého, jak to říkají jiná evangelia, nýbrž proto, že se nedokáže odloučit od Ježíše, kterého následovala a tolik milovala. Byla to hříšnice, v níž přebývalo sedm zlých duchů (srov. Lk 8,2), při setkání s Ježíšem se z ní však stalo nové stvoření. Mistr o ni pečoval, vlil do její mysli naději v možnost obrácení, v nový život. Nyní ona chce pečovat o Ježíše, jehož všichni opustili...
Při svém příchodu k hrobu se však setká s nečekanou novinou: „Viděla, že je kámen od hrobu odstraněn“ (Jan 20,1). To, co viděla, ji překvapilo a vystrašilo, a proto rychle spěchala za Petrem a oním učedníkem, jehož Ježíš miloval, aby jim sdělila své vysvětlení prázdného hrobu: „Vzali Pána z hrobu a nevíme, kam ho položili“ (Jan 20,2). Zde se také uzavírá první fáze Mariina prožitku, zanedlouho se s ní však opět setkáme poblíž hrobu, kde se jí zjeví Vzkříšený a osloví ji jménem (srov. Jan 20,11–18). Otevírá se tu však i druhé dějství epizody z neděle po Ježíšově smrti, kdy na scénu vstupují dva Ježíšovi učedníci. Petr a Jan běží společně, jenomže milovaný učedník je rychlejší než Petr, a tak se dostane k hrobu jako první. Uznává Petrovu důstojnost prvního mezi apoštoly, a proto do hrobu nevstupuje a čeká, až Petr dorazí: jemu přísluší, aby do hrobu vstoupil jako první. Jeden přichází k hrobu první díky síle lásky, jíž byl milován, druhý vstupuje první kvůli Pánovu vyvolení, protože má být „Skálou“ pro celé rodící se křesťanské společenství.
Petr sice „viděl, že tam leží (pruhy) plátna. Rouška však, která byla na Ježíšově hlavě, neležela u těch (pruhů) plátna, ale složená zvlášť na jiném místě“ (Jan 20,6–7), nechápe ale ještě ve světle víry zcela mimořádnou událost Ježíšova vzkříšení, ještě zůstává v temnotách nevíry. Milovaný učedník ale „viděl a uvěřil“ (Jan 20,8). Co Jan spatřil? Nebyl to žádný zvláštní předmět, ale láska, která v jeho srdci interpretovala Ježíšovu nepřítomnost jako přítomnost: láska, která ho poutala k Ježíšovi, v milovaném učedníkovi vytvořila v plné míře prostor pro přijetí radostné zvěsti. Tuto pravdu zanedlouho druhým oznámil také Petr: „Bůh ho vzkřísil, zbavil bolestí smrti, protože nebylo možné, aby zůstal v její moci“ (Sk 2,24). Ano, velikonoční víra se rodí z lásky. Jedině láska k Ježíšovi člověku umožňuje pochopit pravou hloubku Božího slova obsaženého v Písmu svatém. Při konfrontaci s prázdným hrobem tak člověk dospívá k vyznání: „Že [Kristus] vstal z mrtvých třetího dne ve shodě s Písmem“ (1 Kor 15,4).
Podle slov jednoho antického církevního otce opravdu „ten, kdo poznává tajemství vzkříšení, dospívá k poznání pravého účelu, kvůli němuž Bůh na počátku stvořil svět“.
Převzato z knihy: Hlásej Slovo
Autor: Enzo Bianchi
Vydalo: KNA
