Boj s pokušeními (1. neděle postní A)

O Popeleční středě jsme překročili práh postní doby, čtyřicetidenního období, které jako křesťané prožíváme v duchu obrácení a návratu k Bohu. Musíme neustále odolávat modlám. Každá doba je vhodná pro přijetí Boží milosti, nicméně církev, vědoma si lidské neschopnosti žít ustavičně v napětí směřujícím k Božímu království, nám poskytuje zvláštní období, v němž máme napínat všechny síly v úsilí o upřímné obrácení. Právě v postní době se máme mnohem intenzivněji cvičit v duchovním zápolení.

Tento „boj“ je natolik nezbytný, že dokonce ani Ježíš jako člověk jej nebyl ušetřen, jak to koneckonců ukazuje evangelium, které čteme o první neděli postní, vyprávění o Ježíšově zápasu s pokušením. To, že ho Otec při křtu nazval svým milovaným Synem (srov. Mt 3,17), neznamenalo, že by byl uchráněn před zkouškami. Naopak: jakmile vystoupil z vod Jordánu, „byl Ježíš vyveden od Ducha na poušť, aby byl pokoušen od ďábla“ (Mt 4,1). Stejně i každý pokřtěný musí očekávat střet s nepříjemnostmi způsobovanými odpůrcem, který se bude prostřednictvím lákavého svádění pokoušet odvrátit ho od nastoupené cesty.

První dnešní čtení pochází z knihy Genesis a představuje podnětnou paralelu k evangeliu, a tak nám dává hlouběji porozumět dynamice pokušení. Když Bůh stvořil člověka ke svému obrazu a ke své podobě, řekl Adamovi: „Ze všech stromů v zahradě smíš jíst, ale ze stromu poznání dobra a zla jíst nesmíš, neboť když bys z něho jedl, musíš zemřít“ (Gn 2,16–17). Právě na tuto hranici, garanci lidské svobody, útočí had: „Ne, nezemřete. Naopak, Bůh ví, že v den, kdybyste z něho jedli, otevřou se vaše oči a budete jako Bůh poznávat dobro i zlo“ (Gn 3,4–5). Toto zlovolné ponoukání vstupuje do lidského srdce, které tak postupně dochází k novému pohledu na skutečnost: „Žena viděla, že ovoce stromu je chutné k jídlu, vábné na pohled, lákavé pro poznání moudrosti“ (Gn 3,6). Svět se jí jeví jako kořist, kterou je třeba uchvátit. Jakmile člověk takovému vnímání skutečnosti propadne, hřích je naplněn. Utržení zakázaného ovoce je nevyhnutelným důsledkem.

Ježíš je Adamovým protikladem. I on byl pokoušen, jako každý člověk, který přichází na tento svět, nikdy se ale hříchu nedopustil (srov. Žid 4,15). Tam, kde Adam selhal, Ježíš zápolil a zvítězil. Matouš nám to ukazuje ve vyprávění o třech pokušeních, jimž byl Ježíš vystaven: proměnit kameny v chléb, vrhnout se z chrámu, aby vyprovokoval zázračné zachránění, a panovat nad všemi královstvími země. Jenže Ježíš reagoval v plné poslušnosti Hospodinu a zároveň s ohledem na své lidství a obhajoval obraz Boží, zjevený v Písmu svatém. Zbraň, kterou Ježíš používá, je Boží slovo, jak to ukazují odpovědi adresované pokušiteli, které pocházejí z Bible: „Nejen z chleba žije člověk, ale z každého slova, které vychází z Božích úst“ (Mt 4,4; srov. Dt 8,3). „Nebudeš pokoušet Pána, svého Boha“ (Mt 4,7; srov. Dt 6,16). „Pánu, svému Bohu, se budeš klanět a jen jemu sloužit“ (Mt 4,10; srov. Dt 6,13). Ježíš je poslušný Božímu slovu v jeho nejhlubším významu, a ne na základě povrchní četby jako ďábel, který užívá slov Písma se zlým úmyslem (srov. Žl 91,11–12).

Zatímco Adam chápal božství jako kořist, které se chtěl zmocnit, a vztáhl ruku ke stromu, aby si přivlastnil božské schopnosti, Ježíš kráčel zcela opačným směrem: na konci své pozemské existence rozpřáhl ruce na kříži, aby tak v naprosté svobodě obětoval svůj život z lásky k Bohu a k lidem. Tak jako Ježíš můžeme čelit pokušením i my: vše uspořádat tak, aby to byl Ježíš sám, kdo v nás bude bojovat. Tak to chápal svatý Augustin: „Ježíš byl na poušti pokoušen ďáblem. V Ježíšovi byls pokoušen i ty. Když jsi v něm byl pokoušen, ať v něm dobudeš vítězství.“

Zdroj: Hlásej slovo (roční cyklus A)

Videoúvod k této neděli zde.