Prorok Eliáš se v Písmu jeví jako muž Boží, který žije stále v Boží přítomnosti a bojuje horlivě za úctu k jedinému, pravému Bohu.
Hájí jeho práva ve slavném zápase na hoře Karmel a zakusí pak důvěrné setkání s živým Bohem na hoře Choreb. On inspiroval karmelitánský řád při jeho založení a proniká celou jeho historii tak, že může být právem nazýván společně s Pannou Marií duchovním zakladatelem řádu. Svátek svatého Eliáše se liturgicky slaví 20.7. Zde uvádíme text o povolání proroka Eliáše a karmelského řádu od sv. Benedikty od Kříže známé pod civilním jménem Edith Stein (1891-1942):
„Kdo je trochu více obeznámen s církevními a řádovými dějinami, ví, že my karmelitáni uctíváme proroka Eliáše jako našeho vůdce a otce. Mnozí to ovšem pokládají za něco, co se opírá o „legendu“, která nemá valného významu. My ale, kteří žijeme v Karmelu a denně v modlitbách vzýváme našeho svatého otce Eliáše, víme, že on pro nás není nějakou temnou a neurčitou postavou šedivého dávnověku. Jeho duch je díky živé tradici činný mezi námi a určuje náš život.
Stát před Boží Tváří – to je naše povolání. Svatý prorok nám je předvedl svým životem. Stál před Boží Tváří, protože toto mu bylo pokladem nekonečné hodnoty, pro který obětoval všechna pozemská dobra. Neměl žádný dům; bydlel tam, kde mu právě Bůh určil místo: v samotě u potoka Kerit, v domečku chudé vdovy ze Sarepty v Sidonsku nebo v jeskyních Karmelu. ... Eliáš neví, co je to starost o denní chléb. Žije v důvěře v prozřetelnostní péči Nebeského Otce a je o něj zázračně postaráno: havran mu do pustiny přináší denní pokrm; v Sareptě jej živí zázračně se množící zásoba jídla zbožné vdovy; před dlouhým putováním na svatou horu, kde se mu měl zjevit Pán, ho posílí anděl nebeským chlebem. Eliáš je tak pro nás vzorem evangelní chudoby, kterou jsme slíbili, pravý předobraz Spasitele“.
(Stein E., Über Geschichte und Geist des Karmel. In: Edith-Stein-Verke XI (1987). 1n; přeložil Norbert Žužka)
