Kateřina deʼ Pazzi se narodila 2. dubna 1566 ve Florencii rodičům Camillovi a Marii Magdaléně deʼ Pazzi. V osmi letech svěřili rodiče svou dceru do výchovy sestrám maltézského řádu do kláštera San Giovannino dei Cavalieri, kde se o ni starala její teta řeholnice, matčina sestra. Ve čtrnácti letech, o slavnosti Nanebevstoupení Páně, zde Kateřina prožila intenzivní vytržení lásky (první extázi, v přítomnosti maminky, zaznamenává již o dva roky dříve). Během pobytu u sester poznala, že také ona sama chce být řeholnicí.
Rozhodla se pro klášter karmelitek, v němž se kladl velký důraz na společný život a v němž bylo sestrám umožněno každý den přijímat eucharistii. Po dvoutýdenní zkušební době směla v adventě roku 1582 vstoupit do kláštera karmelitek Santa Maria degli Angeli (Panny Marie Andělské) ve Florencii. Obláčka se konala 3. ledna 1583 a Kateřina dostala jméno Marie Magdaléna.
Začátkem března 1584 vážně onemocněla. Protože horečka, silný kašel a velké bolesti nezeslábly ani po dvou měsících, sestry se obávaly, že už se neuzdraví. Proto jí bylo dovoleno předčasně – 27. května 1584 – složit sliby. Bezprostředně po profesi následovala doba četných extází. Po čtyřicet dní (1) prožívala Marie Magdaléna denně po svatém přijímání několikahodinová vytržení, během nichž s velkou intenzitou a hlubokým pohnutím nazírala trpícího Krista a byla jí dána účast v jeho v utrpení.
8. června 1585, o vigílii slavnosti Seslání Ducha svatého, začala další série extází, která trvala osm dní; po ní následovalo období těžkých duševních a duchovních zkoušek. Pět let byla Marie Magdaléna soužena prudkými vnitřními boji. Koncem roku 1588 dosáhlo její utrpení vrcholu. Prožívala takřka neodolatelná pokušení zradit své povolání, dokonce si vzít život (2). S největším vypětím se však pevně držela lásky a Boží náruč ji vždy znovu zachytila, když už se zdálo, že pokušení vítězí.
3. září 1592 v mimořádně silné extázi lásky běhala po klášterních chodbách a zvonila na zvony, aby do celého světa volala: »Milujte Lásku!« V letech 1595-1598 byla formátorkou sester s časnými sliby a 1598-1604 novicmistrovou. Nakonec byla roku 1604 ustanovena podpřevorkou kláštera, funkci však pro nemoc už nevykonávala. 24. června 1604 prožila svou poslední extázi. O něco později onemocněla na tuberkulózu plic a zbývající čas do její smrti 25. května 1607 byl naplněn jen a jen utrpením – tělesným i duchovním (3).
Zpočátku se Marii Magdaléně nedařilo vyhovět přání jejího zpovědníka, aby zachytila písemně, co viděla a zakoušela při svých extázích. Na obsah vytržení se zpětně dokázala rozpomenout jen velmi nedostatečně a pak nenacházela slova, aby odpovídajícím způsobem vyjádřila to, co probíhalo v jejím nitru často rychlým tempem, aniž by měla čas o tom přemýšlet. Přesto však máme z jejích extází a vytržení zachováno mnoho, a sice proto, že její spolusestry si během těchto stavů dělaly poznámky, které pak Marie "v období klidu" prošla a – kde to bylo nutné – opravila nebo doplnila. Pět rukopisných svazků popisuje různé extatické periody v jejím životě a představuje jakýsi deník jejího duchovního života (4).
Nejen Písmo skýtalo Marii Magdaléně orientaci a pevnou půdu pod nohama. Rovněž teologie sv. Tomáše Akvinského, spiritualita sv. Ignáce z Loyoly a díla jejích nejoblíbenějších autorů - sv. Augustina a sv. Kateřiny Sienské - jí pomáhala lépe porozumět vlastním duchovním zkušenostem a odít je do slov. Vposledku nicméně nestačí ani slova ani gesta; jakkoli expresivně začínaly její extáze, během jejich trvání se pak téměř vždycky stále silněji projevovala tendence k ubývání slov, posléze k nezřetelnému mluvení a nakonec k bezhlasému pohybování rty – k mlčení před tím, co zůstává nevyslovitelným tajemstvím.
Marie Magdaléna de' Pazzi byla blahořečena v roce 1626 (5) papežem Urbanem VIII. (6) a v roce 1669 ji svatořečil Klement IX. Její svátek na Karmelu (a památka v církvi) se slaví 25. května.
(1) Proto i jedna část zápisků nese název Quaranta giorni.
(2) Zápisky o tomto období zkoušek jsou shrnuty ve dvou svazcích nazvaných Probatione.
(3) Roku 1628 byl klášter sester (spolu s ostatky čerstvě blahořečené Marie Magdalény) přeložen na místo zvané Borgo Pinti. Zde navštívila ostatky Marie Magdalény při návratu ze své pouti do Říma, v listopadu 1887, Terezie z Lisieux. Roku 1929 přesídlily sestry na okraj Florencie, do kláštera Careggi, kde jsou ostatky uloženy dnes.
(4) Tyto svazky byly pak doplněny životopisem světice od sestry Marie Pacifici, sepsaným pro beatifikační proces, a od novicek sebranými radami, které jim Marie Magdaléna jako novicmistrová dávala. Ona sama nenapsala nic, kromě několika dopisů příbuzným. Dva její životopisy napsali její zpovědníci: její řádný zpovědník Vincenzo Puccini jej vydal hned roku 1609 (dva roky po její smrti; záhy bylo vydání rozebráno a v roce 1611 vyšlo vydání druhé, doplněné) a mimořádný zpovědník jezuita Virgilio Cepari vydal jiný životopis v roce její kanonizace roku 1669. Oba byly opakovaně vydávány a překládány do dalších jazyků.
(5) Jen krátce předtím, 12. března 1622, byla svatořečena Terezie z Avily (společně s - Marií Magdaléně blízkým - Ignácem z Loyoly).
(6) Na okraj dodejme, že Urban VIII. pocházel z významné florentské rodiny. Během svého pontifikátu svatořečil i dalšího florentského rodáka, karmelitána Ondřeje Corsiniho.
Převzato z knihy: Tanz der göttlichen Liebe
Vydala: Elisabeth Hense, T.OCarm.
Vyšlo v nakladatelství: Herder, 1991
S přihlédnutím ke stati Gorazda Cetkovského, O.Carm.: Svatá Marie Magdaléna de' Pazzi (v: Sicari, Svatí Karmelu) přeložil a upravil: Norbert Žuška, O.Carm.
Převzato (včetně obrázků) z webu karmel.cz.
