sv. Jan od Kříže (1542-1591)
Den nemůže existovat bez noci. Hodiny naplněné světlem, štěstím a radostí neexistují bez hodin naplněných temnotou. Tuto zkušenost znají i lidé, kteří v sobě nesou ‚světlo víry'. I oni – podobně jako všichni ostatní – znají bolest, opuštěnost, tíhu deprimujících emocí, pocity bezvýchodnosti, náhlé vyhasnutí dosavadního jasného světla, pochybnosti i zoufalství. Přitom nezáleží na tom, jestli jde o věřící, o kterých čteme na stránkách Bible, nebo o věřící dneška: temnota není cizí nikomu. Dokonce i nejzářivější příklady křesťanského života - lidé, které nazýváme ‚svatými' - musely projít zkušeností noci duše. Jedním z nich byl Jan od Kříže.
To, co Jan v 16. století poznal, dokázal prohlédnout a předat o temnotách lidského srdce, od té doby pomohlo mnoha křesťanům kráčet svou vlastní cestou víry a projít temnotami, kterým na ní museli čelit. Pomohlo jim to rozumět sobě samým, procesům, které se v nich odehrávají, příp. posloužit dalším lidem s podobnou zkušeností. Nicméně ne každá temnota, která se objeví v životě člověka, je ‚temnou nocí', jak ji chápe Jan od Kříže. To, co diagnostikuje pomocí tohoto obrazu, je specifická zkušenost. Co do původu a účinku se liší od jiných zkušeností temnoty, velmi často však jde s nimi ruku v ruce, nezřídka může být jejich příčinou.
V předmluvě ke knize Výstup na horu Karmel hovoří Jan od Kříže o ‚velkém trápení, které prožívají mnozí'. Nemyslí zde vlastní ‚temnou noc' – ta patří k životu člověka jako noc ke dni. Myslí na skutečnost, že mnozí, které Pán do této noci chce uvést, se neumí zorientovat a často se zkušenosti temné noci brání. Nerozumí, co se s nimi děje, protože je do této tématiky nikdo nezasvětil, nepoučil je. Ve spisech Jana od Kříže se můžeme poučit, co znamená ‚temná noc', do které Bůh člověka uvádí, a jak na toto Boží ‚opatření' reagovat.
Janovy spisy mohou člověku pomoci vykročit na vlastní duchovní cestu, učit se jí rozumět, interpretovat duševně-duchovní zkušenosti, zaměřovat se na podstatné a neztrácet čas s druhořadým, chápat souvislosti, jednotlivosti začleňovat do celku, odlišit to, co je pravé, od toho, co je iluzorní nebo co je útěkem od reality. Jan nás rovněž učí správně používat metody duchovního života, aby se nestaly cílem samy v sobě, a tedy překážkou na cestě k cíli, kterým není nic menšího, než Bůh sám.
Katolická církev pokládá Jana od Kříže za velkého učitele křesťanské spirituality. Pius XI. jej v roce 1926 zařadil mezi učitele církve s titulem „doctor mysticus". Dodnes však bývá Jan často nahlížen pod nálepkou ‚přísného, životu nepřátelského askety', což mnoha lidem znesnadňuje přístup k tomuto světci a zvl. k duchovnímu bohatství, které mu Bůh svěřil pro mnohé, zvl. pro ty, kdo usilují o hluboké láskyplné poznání Boha a o sjednocení s Ním.
(Podle knihy Reinharda Körnera OCD, Dunkle Nacht, Mystische Glaubenserfahrung nach Johannes vom Kreuz, zpracoval: Norbert Žuška OCarm.)
Převzato z www.karmel.cz
