Nově zvolený papež František od prvního okamžiku svého pontifikátu nepřestal svou skromností a prostotou šokovat svět.
Jsme svědky řady překvapení, která nás probouzejí z naší otupělosti a vedou k zamyšlení a nutně i k očekávání, jakou cestou se bude církev pod vedením nového papeže ubírat. Za první překvapení se dá považovat už to, že byl papež zvolen již v páté tajné volbě. Po tomto prvním překvapení následovala další. Když francouzský kardinál Jean-Louis Pierre Tauran ohlásil z hlavního balkónu svatopetrské baziliky jméno nového papeže, nastalo chvíli zvláštní ticho. Nově zvolený papež jistě nepatřil k těm kandidátům, o kterých se zvláště v mediích uvažovalo předem. Poprvé v historii papežské volby byl vybrán člen jezuitského řádu, poprvé z Latinské Ameriky, Argentinec Jorge Mario Bergoglio.
O další překvapení se postaral sám nově zvolený papež, když si vybral jméno František. Později vysvětlil, že jméno si zvolil po svatém Františku z Assisi, který se zřekl pozemských statků a zamiloval si chudého Krista. Při setkání s novináři se vyslovil, že chce chudou církev a církev pro chudé. Cestu neokázalosti nastoupil i tím, že na balkon baziliky vystoupil pouze v bílé klerice. I štólu si vzal jen na slavnostní požehnání. Civilním pozdravem „dobrý večer“ pak zaujal všechny lidi bez ohledu na jejich vyznání. Jako by chtěl říci: jsem zde pro všechny. Pokračoval lehce vtipným vyjádřením, že povinností konkláve bylo dát Římu nového biskupa a teď to vypadá, že jeho bratři kardinálové si pro něj došli téměř na kraj světa. Hned v zápětí poděkoval za přijetí od římské diecéze. Své působení ve službě Petrova nástupce nazval v další části svého projevu poutí biskupa se svým lidem, poutí bratrství, lásky a vzájemné důvěry, poutí všech, kteří budou ochotni spolupracovat při evangelizaci. Několikerým výslovným důrazem na to, že je na prvním místě zvolen za biskupa římské diecéze, která v lásce předsedá všem církvím, se jasně vyslovil pro pojetí církve v duchu druhého vatikánského koncilu. Zmínka o evangelizaci je zase jasným signálem, že nechce církev zahleděnou do sebe, ale církev, která je zde otevřena pro druhé, pro šíření evangelia ve světě.
Snad nejvíce ve svém vystoupení upoutal pozornost několikerou zmínkou o modlitbě, modlitbou samotnou a především svou prosbou o požehnání od věřících. Nejprve vyzval k modlitbě za Benedikta XVI. slovy: „Modleme se za něj všichni společně, aby mu Pán žehnal a Panna Maria jej ochraňovala.“ Do modlitby pak vtáhl nejen davy lidí na náměstí před bazilikou, ale i všechny ty, kteří sledovali jeho vystoupení přes sdělovací prostředky. Vyzval k modlitbě za celý svět a prosil, abychom se modlili za sebe navzájem, aby všude vládlo silné bratrství. Nejvíce však šokoval, když před svým požehnáním požádal shromážděné věřící o to, aby se v tichosti chvíli modlili k Pánu za něj a nad ním, aby prosili o požehnání pro svého biskupa. Pak se sklonil a pokorně přijal požehnání. Teprve poté požehnal městu Římu a celému světu, všem mužům a ženám dobré vůle, jak sám řekl. Po závěrečném obřadu si nečekaně vyprosil mikrofon, aby ještě jednou neformálně poděkoval za přijetí, poprosil o modlitbu, svěřil všechny do ochrany Panny Marie a zakončil slovy: „Dobrou noc a hezky si odpočiňte!“
Následně jsme se dozvěděli, že po své volbě, kdy nejprve odešel nový papež do sakristie Sixtinské kaple, aby si poprvé oblékl papežské roucho, po svém návratu odmítl připravený trůn a přijímal gratulace uprostřed davu kardinálů ve stoje. Hned poté papež telefonoval o své volbě do Castel Gandolfa Benediktu XVI., se kterým se chystá následující sobotu setkat při společném obědě. Když pak večer pozdravil poutníky na Svatopetrském náměstí, odmítl jet do Domu svaté Marty, kde byli kardinálové ubytováni, speciálně pro něj připraveným autem, ale odjel spolu s ostatními autobusem. Newyorský kardinál Timothy Dolan prozradil, že na přípitek, který byl součástí pozdní večeře, papež s úsměvem odpověděl svým přípitkem, který za všeobecného veselí uzavřel slovy „Bůh vám odpusť“ a dodal: „Těším se do postele a něco mi říká, že i vy budete dobře spát“. Druhý den se po Římě pohyboval v běžném vozidle, aniž potřeboval asistenci. Po návratu do Vatikánu se zastavil v ubytovně, kde přebýval před konkláve, sbalil si tašky a pak šel zaplatit účet za pokoj. Podle svědků pak odjel opět obyčejným autem a po jízdě se ptal, kolik má zaplatit za cestu.
Říká se o něm, že během svého celého pastoračního působení byl vždy člověkem, který měl blízko k chudým a slabým, byl znám jednoduchostí svého života a tím, jak moc mu záleželo na péči o chudé a sociálně potřebné. Jako kardinál v Buenos Aires bydlel sám v jednoduchém bytě ve druhém patře budovy arcidiecézní kurie, která stojí vedle katedrály, často si sám vařil a po městě se pohyboval převážně v prostředcích hromadné dopravy. Ještě večer po svém zvolení telefonoval apoštolskému nunciovi v Argentině a jeho prostřednictvím vyzval argentinské biskupy a věřící, aby nejezdili do Říma na zahájení pontifikátu, protože cesta je dlouhá a nákladná. Ať namísto výdajů za cestu věřící raději věnují peníze na chudé. Ani jako kardinál nikdy nevyhledával publicitu v médiích, zato pravidelně zpovídal v katedrále jako každý jiný kněz ve svém kostele a navštěvoval nemocné v nemocnicích. Zároveň vždy vystupoval jako rozhodný ochránce pravd víry a nauky církve v zásadních morálních otázkách. Jeho vstřícný postoj k přesvědčení jinověrců se mnohokrát projevil v ekumenických kontaktech a často přesáhl i hranice křesťanského světa svým kontaktem s židovskou obcí. To osvědčil také tím, že ještě v den volby zaslal pozdravný telegram vrchnímu římskému rabínovi.
Ve své první promluvě, kterou měl při mši pro kardinály druhý den po volbě v Sixtinské kapli, překvapil délkou, formou i obsahem. V latinské liturgii mše za církev zazněla čtení v italštině, a to stejně jako jeho promluva, kterou pronesl, aniž by četl předem připravený text. Jeho promluva působila jako prorocké slovo povzbuzení a trvala necelých osm minut. Jasná byla jeho slova, že pokud se nebudeme držet Krista, skončíme jako nějaká nevládní organizace poskytující útěchu. Dále vyzval k odvaze putovat v Pánově přítomnosti, s Pánovým křížem, budovat církev na Pánově krvi, která je prolita na kříži, a vyznávat jedinou slávu Krista Ukřižovaného – jen tak půjde církev vpřed. Doslova řekl: „Když kráčíme bez kříže, když budujeme bez kříže a když vyznáváme nějakého Krista bez kříže, nejsme Pánovými učedníky, jsme světáky, jsme biskupy, kněžími, kardinály, papeži, ale nikoli Pánovými učedníky“.
Už od prvních okamžiků jeho pontifikátu si mnozí kladou otázku, co můžeme od papeže Františka očekávat. Vzhledem k jeho zkušenostem a osobnostnímu nastavení lze jistě očekávat, že bude v současné světové krizi zdůrazňovat práva chudých a slabých a bude s celou církví stát na jejich straně. Je možné, že se jeho volbou a působením může zastavit konverze, jež se v Latinské Americe již několik desetiletí odehrává směrem od katolické církve k probuzeneckým skupinám protestantského prostředí. Jak již naznačil, důraz bude klást na evangelizaci jako na hlavní poslání církve. Jako arcibiskup v Buenos Aires nebyl součástí vatikánské kurie, a tudíž s ní není těsně spjat. Je proto pochopitelné, že se od něj očekává, že se pokusí kurii očistit od těch, kdo kryli různé skandály či se na nich přímo podíleli. Ve svém druhém projevu ke kardinálům se velmi jemně zmínil o tom, že dobře vnímá stáří současného kardinálského kolegia. Pochopitelně se tedy očekává, že sbor kardinálů omladí, a to především o biskupy z pastorace. Jako kardinál byl označován za katolicky ortodoxního až konzervativního, nedá se tedy očekávat, že by změnil svůj postoj k umělým potratům či přesvědčení, že homosexuální jednání není dobrým naplněním lidské přirozenosti. Je mužem oddaným Kristu a církvi, což mimo jiné jasně naznačil i tím, že se jeho inaugurační mše bude konat o slavnosti svatého Josefa, patrona církve. Je třeba se modlit, aby si ke svým zamýšleným změnám vybral dobré spolupracovníky a měl k tomu, co sám pozná, že od něj Pán chce a co má vykonat, dostatek energie, odvahy a světla Ducha svatého.
