„Mé srdce si opakuje tvoji výzvu : „Hledejte mou tvář.“ Hospodine, tvář tvou hledám...“ (Žl 27,8)
My křesťané to máme v životě často postavené tak, že jsme to my, kdo hledá Boha, a někdy způsobem, jako by snad Pán byl někým, kdo si chce před člověkem nechat něco pro sebe. Ale Písmo je už od svých prvních kapitol dějinami Boží aktivity, kdy Bůh hledá člověka – a jestli se někdo skrývá, je to právě člověk. Každý z nás má nějaké "křoví" - práci, představu, výmluvu, za kterou se před Ním schovává. Ptáme se Boha, proč by měl milovat zrovna mě, když jsou kolem jiní, kteří jsou krásnější, šikovnější, úspěšnější…ale Bůh čeká právě na mě, na moji odpověď lásky. Jak se učit setrvávat v důvěře v Pána a Jeho věrnost? Jak naslouchat Bohu, abychom se jen nehnali životem, ale nechali se zasahovat Jeho láskou a vnímali, že On skutečně hledá právě mě? Přednáška s tímto tématem zazněla v Bratislavě 25.11.2011.
