Pokud si upřímně odpovíme na otázku, zda máme rádi postní dobu, možná budeme sami rozpačití ze své vlastní reakce.
V církvi nazýváme tento čas "milostiplná doba postní", liturgické texty jsou plné krásných duchovních obrazů, modliteb - a nad tím vším se v nás táhne taková zvláštní úzkost. Jestli "to zvládnu." Postní doba ale není o tom, abych já na prvním místě vymýšlel, jestli mám ještě přidat v modlitbě nebo chození na mši nebo co si mám vlastně odříct a jak se pořádně postit. V našem životě jsou totiž věci, které nás daleko závažnějším a zákeřnějším způsobem okrádají o čas, o lásku a sílu, které nás zamořují a nedovolují nám, abychom byli sami sebou a žili s Bohem.
Podstatou postní doby je znovuobjevení prostoru pro Boha. Pro Boha - ne pro naše dobré pocity z heroických skutků odříkání či jakýchkoliv jiných dobrých činů, ne pro naše uspokojení z lidské chvály a ocenění, které za své výkony obdržíme. Náš půst je to, že opouštím svoji důležitost, vše, co mě odvádí od Ježíše, vše, co mi ženicha Ježíše bere. Pán nás vede k tomu, abychom se vystavili Jeho pohledu a revidovali motivy svého jednání, abychom očistili, co je v nás nečité, protože to ubližuje nám samotným.
Dokud ale nebudeme prosit Ježíše, aby se pro nás On stal skutečně vším, stále budeme mít problémy s tzv. náboženským životem a jeho prostředky. Jestli se na začátku postní doby Pána neptám, co mám dělat, ale sám jsem si už vymyslel, co si všechno odřeknu, nezměnilo se v mém životě vůbec nic, protože tak, jako jsem žil svévolně v době před postem, budu žít v době postní i v době velikonoční. Mohu ale jít jinou cestou - přijmout Ježíše jako největší dar, s Ním spojit svůj život, Jemu vše podřídit a hledat, co se jemu líbí.
Promluva P. Vojtěcha Kodeta, O.Carm, která zazněla během duchovní obnovy na začátku postní doby 2017 ve farnosti Praha-Butovice, je ke stažení zde.
