Modlitba sv. Augustina (+430)
Pozdě jsem si tě zamiloval,
kráso tak pradávná a tak nová,
pozdě jsem si tě zamiloval!
Byls uvnitř ve mně, já však venku.
Tam jsem tě hledal;
sám znetvořený
na krásné tvory číhal jsem,
na dílo tvých rukou.
Ty jsi byl se mnou, já však s tebou ne.
Ti tvorové mě vzdalovali od tebe,
ač ani oni bez tebe by nebyli.
Hlasitě jsi na mě zavolal
a prolomil mou hluchotu.
Zářil jsi, ze slepoty jsi mě v mžiku uzdravil.
Svou vůni jsi kolem rozprostřel,
ucítil jsem tě a z hloubi vydechl.
Poznal jsem tě
a hladovím teď
a žízním po tobě.
Dotkl ses mne.
Touha po tvém pokoji mě stravuje.
