„Poušť dělá krásnou to, že někde skrývá studnu,“ napsal Antoine de Saint-Exupéry v Malém princi.
Mohli bychom se v podobném duchu ptát, co dělá krásným život, práci, mezilidské vztahy, a dokonce i bolest nebo stárnutí. Ale krásu najde jen ten, kdo ji hledá a touží po ní. Je mnoho skutečností, které přehlédneme jen proto, že se neumíme dívat, a které neprožijeme, protože se neumíme zastavit. Krása je ukrytá a je třeba ji hledat, jinak zůstane nepovšimnuta. Je to jako se Slovem, které Bůh vyslovuje stále, řekl bych až marnotratně, a to i ve chvílích, kdy mu nenasloucháme.
Někomu se může zdát, že hledat krásu a všímat si jí je v dnešní době pouhá ztráta času, který by se přece dal využít efektivněji. Chceme stihnout tolik věcí a času je zdánlivě pořád méně, než bychom potřebovali. Často se ženeme za tím, co máme před sebou, aniž bychom stačili prožít a vstřebat obdarování přítomného okamžiku, poselství momentky, která se naskytne našemu zraku, Boží úsměv a dobrotu, které je možno zachytit v kráse přírody i ve tvářích lidí, kteří ho ze svého života nevyhnali.
