1. čtení: Izaiáš 49,1–6
2. čtení: Skutky 13,22–26
Evangelium: Lukáš 1,57–66.80
Na dnešek připadá svátek Narození svatého Jana Křtitele, slavený odpradávna ještě nerozdělenou církví. Vedle Marie, Matky Boží, je Jan Křtitel jediný svatý, u něhož církev neslaví pouze den jeho smrti, tedy den jeho zrození pro věčný život, ale také den jeho narození pro tento svět. Navíc je Jan jediným svědkem, jehož narození Nový zákon připomíná a bezprostředně je spojuje s narozením Ježíšovým (srov. Lk 1)…
Jan je lampa připravená pro Mesiáše (srov. Žl 132,17; Jan 5,35), je to Ježíšův mistr – Ježíš ho následuje jako učedník, přičemž „ho předchází, protože byl dříve než on“ (srov. Jan 1,15.30), „je silnější než on“ (srov. Lk 3,16); Jan je přítel Ježíše, přicházejícího ženicha (srov. Jan 3,29)… Můžeme říci, že evangelium simultánně zachycuje proroctví a jeho naplnění: Jana a Ježíše s jejich jedinečností a specifickým povoláním spojuje základní jednomyslnost v naplňování Božích plánů, tatáž rozhodnost ve službě Království. Postava Křtitele bohužel už dnes nezaujímá místo, které ji v paměti církve náleží a které měla od počátku křesťanství do poloviny minulého tisíciletí. Jestliže církev navzdory tomu dosud slaví narození Jana Křtitele, je to proto, že si je vědoma ústředního zjevujícího významu této postavy: v evangeliích zahajuje radostnou zvěst o Království vždy Jan. Zvláště evangelium o Ježíšově dětství podle Lukáše začíná andělovým zvěstováním Zachariášovi a vyprávěním o Janově podivuhodném narození, jemuž dnes nasloucháme.
Jan je člověk, jehož mohl dát Izraeli pouze Bůh. U začátku jeho příběhu je neplodná stará žena Alžběta a v chrámě otec také již pokročilého věku. Jsou to Hospodinovi chudí: „Oba byli spravedliví před Bohem a žili bezúhonně podle všech přikázání a nařízení Páně“ (Lk 1,6), „pokorný zbytek“ důvěřující jenom v Boha (srov. Sof 3,13) – právě k němu se Bůh obrátí s naplněním svého plánu spásy. Boží vyvolení není ničím podmíněné, ani mu nemohou být na překážku lidské okolnosti jako stáří a neplodnost; žádá si jediné – aby bylo všechno připraveno vírou. Takto se narodí Jan, zvěstovaný andělem, Božím poslem otci-knězi, který právě slouží v chrámě (srov. Lk 1,8–22). Je jenom šestiměsíčním plodem, když rozpozná přítomnost Mesiáše a Pána Ježíše právě počatého v Mariině lůně a pod srdcem své matky je posvěcen Duchem, který na ni sestupuje (srov. Lk 1,39–45).
Když pak přichází na svět, jeho jméno ustanovuje jeho povolání a poslání – je to jméno vybrané Bohem skrze jeho posla: Jochanan, což znamená „Pán dává milost“. Svědkové tohoto narození jsou plni radosti: „když sousedé a příbuzní uslyšeli, že jí Pán prokázal velikou milost, radovali se s ní“; jeho otec Zachariáš, kterému nebylo možno svolat požehnání na lid na konci chrámové bohoslužby (srov. Lk 1,22), nyní chválí Boha, protože rozpoznal jeho zásah, a propukne v mesiánský zpěv Benediktus, v němž se k dítěti obrací slovy: „a ty dítě, budeš prorokem Nejvyššího, neboť půjdeš před Pánem“ (Lk 1,76). Tak přišel na svět ten, „kdo je největší mezi narozenými ze ženy… více než prorok“ (srov. Lk 7,26.28), kdo podle Ježíšova svědectví o něm není světlem, ale lampou „hořící a svítící“ (srov. Jan 5,35), aby svědčil o světle.
Až vyroste a stane se silným v Duchu Svatém, předstoupí před Izrael. Tehdy se jeho osud znovu zkříží s Ježíšovým do té míry, že události z jeho života vyprávěné evangelii nejsou pouze předobrazem událostí Ježíšových, ale dějí se současně s nimi tak, že jedny předpokládají druhé. Je pravděpodobné, že Ježíš byl po určitou dobu Janovým učedníkem a sdílel s ním život jeho komunity! Teprve když Jan zemře násilnou smrtí, ukáže se naplnění jeho života a poslání v Ježíši. Není jistě náhodou, že král Herodes má Ježíše za „Jana Křtitele, který vstal z mrtvých“ (srov. Mk 6,14), ani to, že někteří Ježíšovi současníci se o něm domnívají, že je „Jan Křtitel“ (Mk 8,28).
Převzato z knihy: Hlásej slovo - Roční cyklus B
Autor: Enzo Bianchi
Vydalo: KNA
VIDEOÚVOD k této slavnosti.
