Lukáš 2,16–21: Pastýři pospíchali do Betléma a nalezli Marii a Josefa i děťátko položené v jeslích. Když ho uviděli, vypravovali, co jim bylo o tom dítěti pověděno. Všichni, kdo to slyšeli, podivili se tomu, co jim pastýři vyprávěli. Maria však to všechno uchovávala v srdci a rozvažovala o tom. Pastýři se zas vrátili. Velebili a chválili Boha za všechno, co slyšeli a viděli, jak jim to bylo řečeno. Když uplynulo osm dní a dítě mělo být obřezáno, dali mu jméno Ježíš, jak ho nazval anděl, než bylo počato v mateřském lůně.

O slavnosti Matky Boží Panny Marie nás evangelista ještě jednou přivádí do betlémské stáje. Po lidské stránce je událost narození Ježíše zcela prostá, a přece je něčím absolutně mimořádným, naprosto přesahuje přirozený řád. Jestli vnímáme jako zázrak, když se narodí malé dítě, co říci o tom, že se jako dítě narodil Boží Syn. Kéž bychom v sobě oživili aspoň něco z úžasu pastýřů, z jejich radosti a chvály: příliš jsme si zvykli na to, že Bůh se stal pro nás obyčejným dítětem, a k tomu si vyvolil lidskou matku.

Označení „matka“ není žádný abstraktní titul. Žena začíná být matkou ve chvíli, kdy počne nový život, kdy nosí tento život pod srdcem, kdy porodí dítě, kdy se o něj stará, kdy ho vychovává. I Panna Maria se po celý svůj život učila žít lidské mateřství, jako každá jiná žena-matka, ale navíc se musela učit, jak být matkou Božího Syna. Proto dnešní evangelium říká, že „Maria to všechno uchovávala v srdci a rozvažovala o tom.“ Tajemství, které bylo ukryto v jejím dítěti a s nímž byla tak bytostně spojena, ji svým významem naprosto přesahovalo.

Panna Maria nás učí rozjímat nad tajemstvím naší vlastní životní cesty. I my jsme lidé, kteří mají v sobě Boha, lidé, které Bůh stvořil a povolal. Ona nás učí rozumět Božímu slovu v našem životě a Božím záměrům s námi, proto si ji církev volí právě na začátku nového roku jako tu, která nás předešla a může nás uvádět do života s Bohem v naší všednodennosti. Ona je ta, která se učila Bohu věřit a z víry žít, čímž v ní rostla.

Událost s pastýři jí musela přinést povzbuzení na cestě víry, potvrzení zkušenosti zvěstování. Celý život odpovídá na Boží slovo stejně jako na počátku: „Tady jsem.“ Stává se matkou podle Boží vůle, a stává-li se matkou Božího Syna, stává se tajemně matkou každého z nás. Jistě tušila a časem i věděla, že poslání být Ježíšovou matkou v sobě zahrnuje též poslání být matkou církve. Nakonec také evangelia uvádějí, že Panna Maria je přítomna v těch nejdůležitějších okamžicích Ježíšova života a dějin spásy: je při vtělení a narození Ježíše, bude s ním během jeho veřejného působení, ale také při jeho ukřižování a oslavení, při seslání Ducha svatého. A tak se postupně stává tou, která duchovně „rodí“ Ježíšovo tělo, nás křesťany. Učí nás, jak žít Ježíšovo tajemství uprostřed každodenního života.

Zásadní poselství tohoto úryvku je, že nás zve, abychom postavili svůj život na slově Božím, ne na tom, co si člověk myslí, ne na tom, jak životu sami rozumíme, ale na tom, co v našem životě říká a dělá Bůh. Můžeme prosit, abychom se učili naslouchat Božímu slovu, nechali se vést Duchem Božím, abychom byli lidmi Slova, tak jak si Ježíš přál u svých učedníků. Prosme o tu milost, abychom skrze slovo, které v nás utváří nový život, žili v následování Krista, protože cesta víry není nic jiného než věrnost Kristu, který je přítomný v našem životě, jako byl přítomný v životě Panny Marie, své matky. Prosme tedy Pána o ten dar naslouchat, rozjímat, žít a podřizovat se Božímu slovu.

Převzato  z knihy: Nedělní promluvy - A (Vojtěch Kodet)