Pastýř, voják, prodavač knih, kajícník, otec chudých a nemocných, světec a zakladatel řádu milosrdných bratří.
Jan z Boha se narodil jako Joao Cidade Duarte (španělsky Juan Ciudad) v roce 1495 - tři roky po objevení Ameriky Kryštofem Kolumbem v Montemor-o-Novo, jednom malém portugalském městečku asi sto kilometrů jihovýchodně od Lisabonu. Z nikdy neobjasněných příčin zmizel jako osmiletý chlapec z domu svých rodičů a byl přijat v
Roku 1532 se nechal Juan Ciudad opět naverbovat jako žoldnéř a dostal se během tažení Karla V. proti Turkům až do blízkosti Vídně. Osmani odtáhli a Juan Ciudad se vrátil přes rodné Portugalsko zpět do Španělska. Krátce se podílel jako námezdní dělník na výstavbě opevnění v Ceutě v severní Africe a následně se pokusil o štěstí na Gibraltaru, kde se živil jako podomní knihkupec. Čtyřicátý rok života jej zastihl vyčerpaného dobrodružným životem. Poznal tento svět z mnoha jeho stránek a snad proto se jeho další životní pouť a hledání stávají více a více duchovními. Roku 1538 přesídlil do Granady. Doufal, že jako knihkupec nalezne v tomto lidnatém a rozvíjejícím se městě lepší možnosti výdělku.
Charismatická slova jednoho kázání Patera Jana Avily však změnily všechny jeho dosavadní i budoucí plány. Během kázání padl v davu jeden muž z okolostojícího davu na zem a se strašnými výkřiky: "Milosrdenství! Slitování!" se začal tlouct pěstmi a kameny. Jako pomatenec byl Juan Ciudad odveden z místa kázání do blízkého královského hospitálu, kde definitivně padl do těžko pochopitelného labyrintu lidského utrpení. Skrze duchovní vedení Patera Avily však vyšel úspěšně z této duchovní krize. Nyní byl jen a jen Bůh jeho světlem a jako Bohem dotčený a podivuhodně proměněnný člověk vykonal posvátnou pouť do mariánské svatyně v Guadalupe.
Ačkoli sám byl bezdomovcem, začal odvážně r. 1539 budovat útulek pro bezdomovce a chudáky a převzal sám péči o jejich potřeby. Podporován mnoha dobrodinci mohl si brzy pronajmout dům a zbudovat v něm azyl pro potřebné. Tento malý špitál byl však v jeho představě něco více než tehdejší existující špitály, které osobně poznal. Intuitivně zavedl v hospitále princip rozdělování nemocných podle chararkteru a potřeb jejich onemocnění, dále poskytl každému nemocnému jeho vlastní lůžko a akceptoval tak právo nemocných na soukromí. Staral se, aby jeho nemocní získali tu nejlepší možnou medicínskou péči. Přímo příkladné byly v jeho hospitálu hygienické podmínky. Zvláštní péči věnoval duševně nemocným. Starost a péče o duši pacientů byla v jeho úsilí právě tak důležitá jako tělesné pohodlí jeho chráněnců. Ve svém druhém domě, jenž mu poskytl arcibiskup, mohl pak dále a efektivněji rozvíjet své poslání. Stal se průkopníkem moderní ošetřovatelské péče.
Jeho život se odvíjel dál v okruhu chudých a nemocných malých lidí a těch, kteří žili na okraji světa v bídě a špíně. Mezi nimi také nalezl své první pomocníky. Ale byli to muži ze zcela jiných společenských poměrů, kteří se rozhodli Juana následovat v jeho úsilí a nést je i do jiných krajů Španělska. Byli to muži odvážných činů, šlechtici, kteří za sebou měli docela pohnutý život. Někteří se od Juana a jeho díla zpočátku zcela veřejně distancovali a opovrhovali jím, ale brzy pochopili, proč tento muž nosí přízvisko "z Boha". Ochránce práv chudých, bratr všech a ten, kdo neohroženě hájil práva nuzných a odstrkovaných, ten kdo byl vždy připraven podat pomocnou ruku, to byl Jan z Boha. S charakteristickým voláním: "Čiňte dobře bratři!!!" (a tak sami sobě) procházel městem, sbíral almužny, dotýkal se lidských srdcí okoralých lhostejností a neláskou. Byl mužem, který dokázal budovat mosty lásky a důvěry a tím získal i mnoho podporovatelů a dobrodinců svého díla.
Záchrana nemocných, které vynášel z hořícího královského hospitálu, byla jeho současníky komentována jako zázrak. Jeho spontánní pomoc tonoucímu chlapci v ledově studené řece se mu stala osudnou. Umírá po těžké nemoci dne 8.3. 1550 v domě svých dobrodinců. Blázen a žebrák z Granady známý po celém Španělsku byl triumfálně pohřben za účasti všech obyvatel Granady a jako Otci chudých a nemocných se mu dostalo r. 1630 blahořečení a r. 1690 i svatořečení církví. Jeho zcela duchem evangelia prodchnutá spiritualita lásky k maličkým zanechala své stopy po celém světě i v Čechách a na Moravě.
Převzato z http://www.milosrdni.cz/
