Sv. Terezie od Ježíše (1515-1582)
Nejsem víc pro rozjímavou než pro ústní modlitbu, neboť při každé modlitbě je třeba i rozjímat. Nenazvám totiž modlitbou to, když si někdo neuvědomuje, s kým mluví, kdo to s ním mluví, co žádá a od koho to žádá, i když přitom hodně pohybuje rty. Někdy to bude dobrá modlitba, i když ji nebudou doprovázet takové úvahy, jen když se člověk nad tím zamyslel jindy.
Má-li však někdo zvyk mluvit s Boží Velebností jako s nějakým otrokem, aniž by pomyslel na to, zda hovoří dobře nebo špatně, spokojen s tím, co mu přijde na jazyk nebo co se naučil nazpaměť, protože se to už mnohokrát modlil... to nepovažuji za modlitbu a kéž Bůh nedopustí, aby se tak někteří křesťané chovali.
A co se týká vás, sestry, doufám v Boží dobrotu, že se vám to nestane, díky tomu, že jste zvyklé často se zabývat vnitřními věcmi: to je náramně užitečné, aby vás to uchránilo před podobnými hloupostmi.
Citace z knihy Hrad v nitru, kterou vydalo Karmelitánské nakladatelství.
