Začátkem roku 1897 klečí před obrazem Panny Marie na poutním místě Maria Enzersdorf těhotná žena a nabízí Bohu dítě, které nosí pod srdcem. Zde vyjadřuje svou touhu, bude-li to chlapec, aby se stal knězem, pokud to bude Bůh chtít.
Na Květnou neděli přichází ve Vídni na svět chlapec František Alexandr a skutečně již velmi záhy se v něm rodí touha zasvětit svůj život Bohu v kněžské službě. V jedenácti letech vstupuje do malého semináře. Tyto šťastné dny však náhle přerušuje válka a osmnáctiletý František musí narukovat. Dostává se na italskou frontu, kde 11. září 1916 utrpí průstřel jater a plic, když je zasažen střelou z vlastních řad. Tato rána se nikdy zcela neuzdraví a stane se i příčinou jeho předčasné smrti. Následuje strastiplná cesta polními lazarety a nemocnicemi, podstupuje první operaci, tři čtvrtě roku zápasí o holý život. Poté během zdravotní dovolené vstupuje na podzim roku 1917 do vídeňského kněžského semináře, aby se tak přiblížil uskutečnění své vroucí touhy stát se knězem.
Konec války však s sebou přinese nečekaný obrat v přímé cestě jeho povolání. Monarchie se rozpadá a v nově vzniklém Československu odchází z pražského Strahova premonstrátský kněz Isidor Bohdan Zahradník, který se stává jedním ze zakládajících členů národní československé církve a strhává za sebou množství dalších kněží i věřících. Kern je touto situací odpadu od církve hluboce zasažen a otřesen. V jeho srdci se rodí rozhodnutí nabídnout Bohu svůj život jako smírnou oběť za tyto kněze, především za řeholníka Isidora, tím, že nastoupí na uprázdněné místo, které vzniklo jeho odchodem. Po ročním rozlišování vstupuje do premonstrátského kláštera v Gerasu poblíž hranic s Moravou, založeného z kláštera v Želivi. Tam přijímá 18. října 1920 řádové roucho a jméno Jakub. Po roce skládá první sliby a dokončuje teologická studia. Z obavy, že by se řádného termínu nedožil, je vysvěcen předčasně v červenci 1922. V noci před primicí ho postihne chrlení krve, takže tento den slavnosti je poznamenán utrpením. Říká: „Primiční den se mi zdá být Květnou nedělí. Vjezd do Jeruzaléma, všude jásot. Nyní se vstupuje do Svatého týdne.“
Své kněžské poslání vykonává s plným nasazením, i když ho to často stojí vypětí všech sil. Rána na hrudi se znovu otvírá, v srpnu 1923 podstupuje operaci, při které jsou mu odstraněna čtyři žebra. Operace je kvůli srdeční slabosti provedena bez narkózy. Tyto strašné bolesti přináší Bohu jako oběť, i za české odpadlé kněze.
Po částečném vyléčení a ozdravném pobytu se v květnu 1924 znovu vrací do Gerasu, kde prožívá poslední úsek svého kněžského působení. Dvakrát denně mu převazují ránu, často kašle krev. V září následuje operace a odstranění dalších čtyř žeber. Ve snaze zachránit mu život lékaři plánují ještě další operaci na 20. říjen, den, kdy by měl skládat své slavné sliby. Jakub však tuší, že se z operace už nevrátí. „Slavné sliby budu skládat až v nebi.“
Jak to předpověděl, umírá během operace, zcela připodobněný svému vzoru Ježíši, Pastýři i Oběti. Je mu 27 let a má za sebou něco málo přes dva roky kněžské služby. Jeho naplněný kněžský život se tak stal „svatou Boží setbou“, jak o tom napsal: „Dnes potřebujeme více než kdy jindy oddané a svaté kněze. Každá modlitba, každá oběť, každá námaha a trápení se stávají, jsou-li spojeny s dobrým úmyslem, svatou setbou Boží, která dříve či později přinese své plody.“
Jakub Kern byl blahořečen Janem Pavlem II. 21. června 1998 ve Vídni.
Modlitba: Všemohoucí, věčný Bože, ty jsi naplnil srdce svého služebníka bl. Jakuba Kerna touhou obětovat své utrpení a smrt za své bližní. Dej nám sílu postavit svůj život do služby našich sester a bratří, aby mohli v této lásce zakoušet tvé působení. Prosíme o to skrze Krista, našeho Pána. Amen.
Pramen: Hermann-Josef Weidinger: Jakob Kern, Durch Leid zum Licht,Karlstein/Thaya 1999
