Blíží se začátek listopadu a zatímco se v církvi připravujeme na slavnost Všech svatých a vzpomínku na všechny věrné zemřelé, za okny a na ulicích našich vesnic a měst se objevují oranžové vydlabané dýně, často do podoby smrtky.
Nic proti dýním, nakonec je z nich výborná polévka a také ji někde přinášejí na podzim s ostatními plody země do kostela při poděkování za úrodu. Jen souvislost s tou podivnou propagací mentality strachu a šíření kultu smrti je pro nás zarážející. Problém tedy může nastat v situaci, kdy se díky módnosti spojí tento svátek s nějakými magickými rituály a zasvěceními.
Ve školách i v obcích se chystají v souvislosti s Halloweenem různé atrakce, především pro děti. S tím nás samozřejmě napadají otázky, jak dětem školního věku vysvětlit rozdíl mezi Slavností Všech svatých, památkou zemřelých a Halloweenem, a jak se k takovým akcím jako věřící křesťané vlastně také postavit, když s nimi vnitřně nesouhlasíme a přitom získávají mezi dětmi stále větší oblibu.
Vysvětlit dětem rozdíl mezi křesťanskými svátky a pohanským Halloweenem není snad tak těžké, pokud o obojím něco víme. Slavení Všech svatých a modlitby za zemřelé úzce souvisejí s naší vírou a zkušeností víry. Za viditelným světem kolem nás se skrývá svět neviditelný, který s námi úzce souvisí. V modlitbě a lásce jsme spojeni se svým Bohem, s anděly, které nám Pán dal, aby nás vedli a chránili, a také s těmi, kteří nás předešli na věčnost: svatí se za nás přimlouvají a pomáhají nám z nebe; naši zemřelí zase potřebují naši modlitbu. Jsou zde ale také padlí andělé, démoni, kteří nás pokoušejí a snaží se nás všemožným způsobem odvést od Boha, od každodenního života s Ježíšem a od otevřenosti Duchu svatému.
Podstatou Halloweenu je dávná praxe spiritismu, který je s křesťanstvím naprosto neslučitelný. Je to anglosaský pohanský svátek, který má kořeny v prastaré tradici dávných Keltů. Satanisté tuto noc z 31.10. na 1.11. slaví jako narozeniny vládce temnot a snaží se ostatní vtáhnout do svých magických rituálů skrze kult smrti a vyvolávání duchů zemřelých. Ve většině případech v našem prostředí však jde jen o módní záležitost pocházející z pohanských tradic z ciziny.
To, co je nejvíce znepokojující, je však stále sílící propaganda magie, čarodějnictví a okultismu zaměřená na děti a mládež, jako by šlo o něco normálního. K tomu má posloužit i slavení Halloweenu. Děti jsou postupně uváděny do magické mentality, ve které pomocí různých kouzel, zaříkávání a zasvěcování mohou měnit skutečnost, zatímco v křesťanství přijímáme vše jako nezasloužený dar od Boha, který je nám dáván z jeho lásky, když o ni stojíme.
Co dělat konkrétně, když se v našich školkách a školách ze slavení Halloweenu udělala náplň společně prožívané zábavy nebo dokonce vyučování? Nevím, jak moc je možné, asi jak kde, aby se rodiče vymezili a ve škole své děti z takových aktivit omluvili. Jistě je ale nutné, aby sami byli přesvědčeni o tom, co je správné a co ne, a aby o tom mluvili se svými dětmi. Je také důležité zjistit, jestli jde o neškodný karneval s maskami a dýněmi, nebo o něco hlubšího s negativním duchovním dopadem na děti. Jistě je ale dobře pak jasně všechny s tím společné aktivity odkázat do role pohádek a zábavy, která podle nás sice není nejvhodnější, ale dá se tolerovat. Sami ale musíme rozlišit, jestli takovým věcem chceme věnovat svůj čas a také peníze.
