V čem jsou svobodní zednáři církvi nebezpeční a jak se pozná, že jím někdo je? Mnozí moji známí katolíci volili za prezidenta pana Zemana, protože je prý lepší mít na hradě komunistu než svobodného zednáře.
Nechci Vás zbytečně zatěžovat, ale nevím, kdo by mi tento dotaz zodpověděl. Připomíná mi to středověký hon na čarodějnice.
Svobodné zednářství je částečně tajná, uzavřená mezinárodní organizace se zasvěcením se společnému cíli skrze rituály a obřady, která oficiálně vznikla v roce 1717 v Anglii ustanovením první lóže. Při hodnocení a výkladu toho, kdo jsou svobodní zednáři, se jistě setkáte s několika naprosto rozdílnými postoji. Sami zednáři se označují za bratrstvo a humanitárně (příp. charitativně) zaměřenou organizaci, jejímž cílem je morální a intelektuální zdokonalení lidstva. Odvozují se od středověkých cechů stavitelů při katedrálách s jejich zvláštními symbolickými rituály, jimiž chtějí vyjadřovat zřeknutí se kulturních, náboženských nebo etických doktrinárních pravidel. Od jednoho ke druhému stupni poznání jsou uváděni zasvěcením. Členové zednářských lóží se považují za šiřitele tolerance, míru, mezilidské vzájemnosti a humanistických ideálů. Podle nich je svobodné zednářství prostředkem, který umožní zasvěcenému dosáhnout prací na sobě samém rozvoje své individuality, ochrání ho, aby se nestal člověkem bezejmenného davu, který nepřemýšlí a dává se jen řídit zvenčí, ale naopak jej vede k uvědomění si ceny své osobnosti.
Sami členové Velké lóže ČR o sobě na svých stránkách píší: „My, zednáři České republiky, po obnovení demokratické české státnosti a po obnovení naší činnosti dne 17. listopadu 1990 se znovu hlásíme k myšlenkovému a mravnímu odkazu J. A. Komenského, T. G. Masaryka a našich slavných zednářských předků. Chceme jako oni sloužit své vlasti a lidstvu, pěstovat občanské ctnosti a věrně hájit, šířit i uskutečňovat všelidské ideály humanitní a demokratické v duchu přátelství a tolerance, v bratrském řetězu se svobodnými zednáři celého světa.“ Mnozí se domnívají, že celá záležitost svobodného zednářství je minulostí a že kolem toho jde hlavně o snůšku vymyšlených báchorek, legend a ustrašených vizí o tajných a mocných strukturách.
Podle samotných zednářů se členem bratrstva může stát každý muž dobrých mravů jakékoliv rasy a jakéhokoliv náboženského přesvědčení. Zednářství prý ponechává svým členům naprostou náboženskou svobodu. Jedinou, ale zcela zásadní podmínkou je však víra ve Vyšší Moc, kterou zednáři nazývají Velkým Architektem Vesmíru. Je ponecháno na každém, aby tento termín interpretoval podle svých vlastních představ. Může to být bůh kteréhokoliv náboženství, může to však být i víra v přírodní zákony, které byly hned na počátku tak dokonale promyšleny, že umožnily vznik a vývoj Vesmíru a v něm pak zrod a evoluci živé hmoty. Má-li totiž pojem bratrství být mezi členy řádu zachován, pak musí každý zednář respektovat názory, smýšlení i náboženská přesvědčení ostatních členů řádu. Princip Velkého Architekta se tak stává jakýmsi společným jmenovatelem víry zednářů všech vyznání.
Celá pravda je ale zcela jiná. Zednáři nevznikli teprve v roce 1717, kdy byla ustavena v Anglii první lóže, dokonce ani nenavazovali na sdružení stavitelů chrámů, jak se všude píše, ale na tajnou okultní společnost rosenkruciánů, kteří zde existují už od 14. století. Svobodní zednáři sice popírají, že by byli náboženskou společností, jedná se však o gnostickou sektu s mnoha magickými prvky sesbíranými ze všech starých kultur. Každý stupeň zasvěcení má svoji nauku, svůj rituál a symboly. V zasvěceních nižšího stupně nemusí člověku dojít, oč vlastně jde. Od prvního stupně jsou však členové rafinovaně zasvěcováni pomocí rituálů, symbolů, tajných slov a přísah Velkému Architektu Vesmíru, který je teprve v posledních stupních zasvěcení odhalen jako Lucifer a představen jako univerzální otcovství Boha, Jitřní hvězda, a je uctíván jako Bůh. Všechna tato zasvěcení mají již od prvního učednického stupně negativní dopad na duchovní život a zdraví jednotlivce a negativní duchovní vliv na celou rodinu, protože duchu zla se tím, byť nevědomky, otevírají dveře nejen do našeho života, ale přes naše vztahy i k našim nejbližším.
Každý zednář je vázán přísahou mlčenlivosti, která se týká vlastních sezení lóže, rituálů, výkladu symbolů a poznávacích znamení. Zednář nemusí svoji příslušnost k zednářskému řádu tajit, je však přísahou zavázán, že nesmí prozradit členství jiného zednáře. Z tohoto důvodu lze jen velmi obtížně ověřit, kdo zednář je a kdo ne. Zednář má mít přehled o lóžích nižšího stupně zasvěcení a jejích členech, může mít znalosti i o lóžích stejného stupně zasvěcení a udržovat na této své úrovni kontakty, nemá však absolutně žádné právo být informován o lóžích vyššího stupně zasvěcení a o tom, kdo ho vlastně řídí. Zednáři nejnižších stupňů zasvěcení často neví nic o magii a satanských rituálech, jimiž se zabývají lóže vyššího stupně zasvěcení, jsou informováni jen o ideologii a plánech na jejich vlastní úrovni, tedy především o sociálních, vzdělávacích, politických a charitativních akcích. Jsou tak přesvědčeni, že svobodné zednářství je pouze humanitární institucí. Jen tak je možné vysvětlit, že někteří křesťané se snažili spojit křesťanství s účastí ve svobodném zednářství.
Je pochopitelné, že z mnoha důvodů je zakázáno katolickým křesťanům jakýmkoli způsobem být přičleněn ke svobodným zednářům. Posledním oficiálním dokumentem Svatého stolce v tomto ohledu je “Deklarace o zednářství” od Kongregace pro nauku víry z 26. listopadu 1983, podepsaná tehdejším prefektem Kongregace pro nauku víry kardinálem Josephem Ratzingerem a potvrzená Janem Pavlem II. V tomto dokumentu se důrazně uvádí, že principy zednářských sdružení jsou neslučitelné s učením katolické církve. Věřící, kteří by se stali členy zednářských lóží, se nacházejí ve stavu těžkého hříchu a nemohou přistupovat ke svatému přijímání. Papežská kongregace tímto dokumentem rovněž potvrzuje předchozí vyjádření z let 1974 a 1981, která zakazují katolíkům vstup do zednářských spolků pod trestem exkomunikace. V Kodexu kanonického práva z r. 1983 je svobodné zednářství zahrnuto v kánonu 1374 do obecného pojmu „sdružení, která brojí proti církvi“.
Tím samým není řečeno, že když se někdo z nevědomosti o démonickém pozadí zednářství zúčastnil nějakého zasedání, že vše, co v životě dělal a dělá, je od základu špatné. Existují také organizace, které zdánlivě nemají se zednářstvím nic společného. Takovými jsou u nás především Rotary Club a Lion’s Club. Tyto organizace mají za úkol shromažďovat na místní úrovni významné osobnosti z oblasti politiky, byznysu a kultury a seznamovat se s nimi. Takové organizace, které sami zednáři nazývají „zednářská bratrstva“ jsou pak prostorem pro hledání nových adeptů zednářských lóží. Mnozí křesťané jsou naivní v tom, že když je jim nabídnuta účast v takových organizacích, nechají se klidně zlákat. Členem těchto veřejných klubů, navenek naprosto bez vztahu k zednářství, se ale ve skutečnosti může stát jen člověk, s nímž se v budoucnu do zednářské lóže nějak počítá. Je-li však někdo členem některé z těchto organizací, neznamená to nutně, že je zednářem.
