Báseň svaté Alžběty od Trojice - k 25.12. 1901
- V zimě, v chudém chlévě,
jak je krásné Dítě Ježíš!
Milost, div, zázrak,
ano to kvůli mně přišel. - Když nahlížel na velkou tíseň
dětí, které si zamiloval až příliš,
Otec ve svatém opojení
jim daroval své zbožňované Slovo. - Ten sladký Beránek, celý Maličký,
je věčným a pravým Světlem,
tím, který kraluje v lůně Otcově
a nám o Něm přichází říci všechno. - Ó čisté, sladké vidění!
Je to v mé duši, kde se děje
velké, vznešené tajemství,
nové vtělení! - Nežiji už já, On žije ve mně,
je to již tváří v tvář patření,
skrze závoj víry
ho nic nenaruší. - Přichází zjevit tajemství,
odhalit všechno od Otce,
vést z jasu do jasu
až do lůna Trojice. - Ó, jak je dobře v tichu
naslouchat znovu a stále,
radovat se v pokoji Jeho přítomnosti,
pak se cele oddat lásce. - Ó Beránku, tak čistý a sladký,
Tys můj jediný, mé jediné Všechno,
ty víš dobře, že tvá snoubenka
je malá a vyhladovělá. - Hladoví po tom, aby jedla svého Mistra,
a především, aby jím byla strávena,
úplně mu vydala celé své bytí,
aby v ní vše bylo vzato. - Jak jsem celá zaplavená,
ta, která nežije, leč Tebou,
tvá věc, tvá živoucí hostie
strávená tebou na kříži. - Vyplnila jsem svou úlohu,
ó můj Kriste, nasytila jsem tě?
Okusil jsi skutečné pochoutky
v duši tvé zcela malé?
Překlad P.V.Kohut, upraveno.
Převzato z webu bosekarmelitky.cz.
