Petr Tomáš se narodil v roce 1305 ve Francii, patrně ve vesnici Lebreil v jižním Périgordu. Aby ulehčil rodině, žijící na pokraji existenciální bídy, odešel již jako chlapec z domova.
Pobýval převážně v městečku Montpazier, žil z almužen a přivydělával si doučováním mladších žáků, což mu umožnilo navštěvovat místní školu. Když mu bylo asi dvacet let, povšiml si ho převor karmelitánského konventu v Lectoure a rok ho vyučoval v konventní škole. Petr následně vstoupil na Karmel v Bergeracu. Po vysvěcení na kněze pokračoval v dalším studiu, které završil v Paříži titulem magistra teologie.
V Petrově životním příběhu se zrcadlí proměny celé tehdejší společnosti, ale také proměny konkrétního každodenního života na Karmelu. Řád má za sebou zhruba sto let existence. Ve 13. století, i po přesídlení do Evropy, je Karmel charakterizován prostým, převážně poustevnickým životem. Všichni generálové řádu byli eremité, kteří se zpravidla po ukončení svého úřadu stahovali zpět do samoty. Generální i provinční představení nadcházející epochy, v níž Petr žil, jsou naproti tomu doktory teologie, často zároveň zastávají úřad biskupa, kláštery na samotách se stěhují do měst.
V kardinálském kolegiu postupně přibývalo Francouzů, takže Klement V. (papež zvolený v roce Petrova narození) již nepovažoval za nutné sídlit v Římě. Po krátkém váhání se usadil v Avignonu, kde zůstali i jeho nástupci. Tato rozporuplná situace byla předehrou pozdějšího schizmatu. Přesun těžiště kopírují i řádové dějiny - také sídlo generála řádu, který je ve 14. století též zpravidla Francouzem nebo Kataláncem, se nyní nachází v Avignonu.
V letech 1345 - 1348 zastává Petr úřad generálního prokurátora řádu a je vyslán k "římské" kurii (tedy k papežskému dvoru do Avignonu). Záhy je jmenován papežským kazatelem a zároveň dokončuje svá studia v Paříži.
Od nástupu papeže Inocence VI. (1352 - 1362) je Petrův život zcela vyplněn rychlým a náročným sledem diplomatických misí nejrůznějšího charakteru, při nichž se ale také co nejlépe snaží dostát svým narůstajícím biskupským povinnostem (1354 je jmenován biskupem v Patti a Lipari na Sicílii, 1359 v Koroni na Peloponésu, 1363 arcibiskupem krétským, 1364 latinským patriarchou konstantinopolským). Petr usmiřoval nejen lokální politické spory, ale usiloval i o sjednocení mnohých místních církví s Římem, diplomaticky i vojensky se potýkal s tureckým (muslimským) nebezpečím, pomáhal při morových epidemiích. V rámci "velké politiky" jednal jménem Svatého stolce například s římským císařem Karlem IV., byzantským císařem Janem V. Palaiologem, uherským králem Ludvíkem I. či srbským carem Štěpánem Urošem IV.
Když nový papež Urban V. (1362 - 1370) vyhlásil alexandrijskou křížovou výpravu (1), jmenoval Petra papežským legátem. Po návratu z této neslavné výpravy se v kyperské Famagustě Petr připravoval na cestu ke kurii, když o Vánocích 1365 vážně onemocněl. Zemřel v konventu karmelitánů ve Famagustě, v místě, kde dříve prožil mystická vytržení, dne 6. ledna 1366. Z doby kolem pohřbu existují ověřené záznamy o uzdraveních a jiných zázracích. Dobytí Kypru Turky v roce 1571 a zemětřesení z roku 1735 zahladily veškeré stopy po světcově těle. Procesní kříž, který Petr používal při alexandrijské výpravě, se od roku 1370 nachází v Benátkách (dnes v kostele sv. Jana). Kult svatého Petra Tomáše byl potvrzen papežem Pavlem V. v roce 1609 a Urbanem VIII. v roce 1628. Svátek světce, který v nepřehledných a bolestných konfliktech 14. století usiloval o mír mezi národy a o jednotu křesťanů, slavíme na Karmelu 8. ledna.
(1) Alexandrijská křížová výprava byla z náboženského hlediska bojem proti nevěřícím, z vojenského hlediska námořní kampaní proti Egyptu vedenou v roce 1365 kyperským králem Petrem I., z ekonomického hlediska bojem mezi kyperskou Famagustou a egyptskou Alexandrií o obchodní prvenství ve východním Středomoří. Vojsko Petra I. Alexandrii dobylo a vyplenilo, ale již po několika dnech město ze strachu před tureckým protiútokem opustilo a vrátilo se na Kypr.
Převzato z webu karmel.cz.
