Předně pozoruje v její návštěvě u sestřenice Alžběty první úkon lásky po početí Božího Syna, první vyzařování jejího spojení s ním, první projev jejího činorodého života.
Jindy představuje Pannu Marii na svatební hostině v Káně. Puzena láskou jenom oznámí Ježíši, čeho se nedostává, a ostatní mu přenechá. Podobně i tady jde o zjevení lásky, z něhož vyzařuje její spojení s ním. Nechme ji také, aby se postarala o víno, které má být vylito na nás, víno, které z nás činí snoubenky.
Svatý Jan nám opět staví před oči Pannu Marii jako Matku bolestnou, která má účast na utrpeních našeho Pána. Myslí, že toto bude potřebovat zdůvodnění. V celém svém plánu si totiž představuje, že přetvořující láska učinila Pannu Marii rovnou andělům, kteří, jak říká, dokonale znají bolestné věci, ale nepociťují nad nimi bolest. Avšak dodává, že Bůh v tom někdy udělá výjimku a dopustí, aby duše doopravdy trpěly. Chce tím zvětšit jejich zásluhy nebo rozplamenit jejich lásku, nebo to dělá z nějakého jiného důvodu. Takto jedná s naší Paní, s panenskou Matkou, neboť si přál, aby se Maria podílela na rozsáhlém výkupném díle, vykonaném v náš prospěch, a aby nám byla příkladem.
Konečně nás vede – a jak by tomu mohlo být jinak? – do horní místnosti, kde byli pohromadě apoštolové s Marií a kde výsledkem jejich společné modlitby bylo sestoupení Ducha svatého na ně v podobě ohnivých jazyků. Poukazuje na apoštoly, že byli v horní místnosti, a nadto že se modlili a setrvávali na modlitbě s Marií, Ježíšovou Matkou. Modleme se také s Marií o Ducha svatého. Kéž nás nejen chrání a vede na naší cestě životem! Kéž nejen žije v naší mysli! Ale kéž nám dá pochopit, co nám řekl svatý Jan při pohledu na ni: že ona je i v nejužším spojení s Bohem pro nás příkladem a prostřednicí, která nám může zjednat milost, abychom také měli ve svých duších vtěleného Boha, který by byl s námi jedno: totiž věčného Syna Otce, skrze podivuhodné přebývání Nejsvětější Trojice, pramene patření a lásky.
Z knihy Krása Karmelu
S laskavým svolením KNA
Zdroj: bosekarmelitky.cz
