Modlitba nás vrací od rozptýlených myšlenek k pozornosti na Boha. Dává našemu srdci znovu nalézt směr. Otcové pouště radí opakování krátkých modliteb, spíše než dlouhé modlitby, při nichž neudržíme pozornost zaměřenou k cíli:
„Nedělejte žádné dlouhé řeči, když mluvíte s Bohem, aby marnivé hledání nastudovaných a zbytečných slov nerozptylovalo vaši pozornost, která má být upoutána jen na tento veliký a božský předmět. Jediné slovo celníka přivolalo mu Boží milosrdenství.
Jediné slovo piné víry spasilo lotra. Dlouhé řeči obyčejné naplňují toho, kdo se modlí, marnými obrazy a matou jeho pozornost, kdežto málo slov ji dovede usebrat.
Když se budeš cítit potěšen a dojat některým slovem, které budeš říkat ve svých modlitbách, zastav se u něho a nepokračuj dál, protože je to jistá známka, že se náš anděl strážný modlí s námi" (Jan Klimak, Žebřík, 28. stupeň).
Se svolením převzato z knihy Ve škole otců pouště.
