Pozvolna upevňuje jeho odvahu, aby získal toto vítězství. Říkám odvahu, neboť je mnoho věcí, které démon lidem zpočátku předkládá, jen aby se na tuto cestu vůbec nevydali. Činí tak jako ten, kdo si je vědom škody, která mu odtud vzchází, kdy nejenže ztrácí onu duši, nýbrž mnoho dalších. Pokud se totiž ten, kdo začíná, vynasnaží s Boží přízní dospět až na vrchol dokonalosti, věřím, že nikdy nejde do nebe sám: vždy za sebou potáhne další lidi. Jako dobrému kapitánovi mu Bůh dává ty, kdo budou kráčet v jeho společnosti. Proto před ně démon klade tolik nebezpečí a obtíží, že potřebují nemálo odvahy a velmi mnoho Boží přízně, aby se nevraceli zpět. (Z 11,4)
Zde nám světice z Avily předkládá poznání, s nímž má zkušenost mnoho kontemplativních duší a které velmi rozvine její následovnice Terezie z Lisieux, když tvrdí. „Přitahuj mě a poběžíme" (Pis 1,4).
Náš život modlitby se nikdy netýká jen nás samých, ale toto duchovní dobro ovlivňuje a rozlévá se i na ostatní lidi, rozšiřuje Boží království mezi námi. Tím, „že mě přitahuješ, Pane", „poběží po vůni tvých mastí" mnoho dalších.
Toto velké světlo však vydává i velký stín - a tím je zájem démonů, kteří vnímají, že zde jde „o mnoho". I na to musí být člověk modlitby připraven.
Převzato z knihy Modlitba s Terezií od Ježíše, kterou vydalo KNA.
