Musíme nejprve vnímat Boha jako nejhlubší základ našeho bytí, který je ukryt v nejhlubším nitru naší přirozenosti, ale přece ho lze vidět a nahlížet.
Tento základ můžeme jasně poznat svým rozumem, a když si ho budeme pravidelně připomínat, budeme ho mít intuitivně stále před očima a pak nebudeme uctívat Boha jen ve vlastním nitru, ale stejně tak v podstatě všeho stvořeného, v lidech, v přírodě, ve vesmíru – všudypřítomného a vše pronikajícího dílem svých rukou.
Přebývání a působení Boha v nás nemá být jen předmětem intuitivního poznání, ale má se projevovat v našem životě, v našich slovech i skutcích, má vyzařovat z celé naší bytosti a z našeho vystupování. ... Stěží nám něco činí pojem Boha tak drahý a přitažlivý jako představa, že Bůh v nás bydlí, smíme jej v sobě objevit a pozorovat, že přebývá ve všem, co nás obklopuje a že v celém našem životě může zazářit Boží přebývání v našem nitru.
Lidský duch – navzdory velkému pokroku – přesto zůstává v mnoha oblastech hrozně zaslepený, takže už není schopen vidět Boha. Tato zaslepenost ale neznamená úplnou slepotu. Sice z velké části vyplývá z jakési ‚nemocné' mentality, která zatemnila zrak, přece si však kladu otázku, jestli ‚předmět', který toužíme vidět, jsme ‚představili' v dostatečném světle a jestli se nemáme pokusit jej ‚nasvítit' a ‚exponovat' takovým způsobem, aby ho mohl spatřit i ten, jehož zrak je narušený a zaslepený. Obraz Boha je tak bohatý a lze jej nahlížet z tolika úhlů pohledu, že se musíme velmi chránit toho, abychom se opírali jen o to ‚staré' a zvěstovali jen tradiční představy. Nová doba potřebuje nové způsoby.
(Titus Brandsma, Engagierte Mystik, 61nn. 36n)
Převzato z www.karmel.cz
