Z díla Cesta dokonalosti (19,2) od sv. Terezie od Ježíše.
Stává se, že když už s námahou porazí první nepřátele, druhými se nechají porazit a raději umírají žízní, než by pili vodu, která je má tolik stát. Když někteří porazí i druhé nepřátele, na třetí se jim nedostává síly; a možná už byli jen dva kroky od pramene živé vody, o níž řekl Pán Samaritánce, že "kdo se jí napije, nebude mít žízeň". Jak je oprávněné a pravdivé, že nebude mít žízeň po ničem z tohoto života, třebaže poroste jiná žízeň - po hodnotách života budoucího! Jak žíznivě touží mít člověk tuto nadpřirozenou žízeň! I když ji Bůh uspokojí, ona spíše vzrůstá. Největší milost, jakou Bůh může prokázat duši, je, když ji nechá takto žíznit, a ona se stále musí vracet, aby pila tuto vodu.