Jedna cesta se otevírá vždy a před každým věrným – cesta modlitby. Každý, kdo upřímně věří slovům „Proste a bude vám dáno", dostává útěchu a odvahu vytrvat v každé nouzi. Pomoc vždy přijde, i když se to nemusí stát tak rychle, jak bychom si přáli a doufali.
Modlitba je rozhovor duše s Bohem. Bůh je láska a láska je dobrota, která sama sebe rozdává. Je to plnost bytí, která nechce zůstat uzavřena sama v sobě, ale touží se sdílet s druhými, rozdávat se a činit druhé šťastnými.
Modlitba je nejvznešenější činnost, které je lidský duch schopen. Není to ale činnost pouze lidská. Modlitba je Jákobův žebřík, po němž lidský duch stoupá k Bohu a Boží milost sestupuje k lidem.
Být šťastný i v utrpení, stát nohama pevně na zemi, kráčet po zablácených a hrbolatých cestách tohoto světa a přitom spolu s Kristem sedět na trůnu po Otcově pravici; smát se a plakat s dětmi tohoto světa a zároveň bez přestání se sbory andělů zpívat chvály Bohu – to je křesťanský život, dokud nenastane ráno věčnosti.
Člověk se zabývá tolika zbytečnostmi: různými hloupými nesmysly, které vyčte v knihách, novinách a časopisech, posedáváním v barech nebo dlouhým tlacháním na ulici. Všechna tato rozptýlení plýtvají naším časem a energií. Copak si člověk ráno opravdu nemůže vyšetřit aspoň hodinu, kdy se nerozptyluje, ale naopak usebere, kdy se neopotřebovává, ale naopak získává sílu?
Až přijde noc a ohlédnutí zpět nám ukáže, že všechno bylo jen kusé a že mnohé z toho, co si člověk předsevzal, není ještě hotovo a že tolik věcí vzbuzuje v člověku hluboké zahanbení a lítost, pak je třeba všechno tak, jak to je, vložit do rukou Božích a Bohu odevzdat. Tak bude člověk moci spočinout, opravdu spočinout v Bohu a nový den začít jako nový život.
Převzato z knihy: Edita Steinová jako žena modlitby
Vydalo: KNA
