Ze spisu "O trpělivosti" od blahoslaveného Baptisty Spagnoli (jeho památka se slaví 17.dubna)
Velkým a obdivuhodným prostředkem proti tělesným bolestem a duševnímu smutku je četba Písma svatého. Myslím, že žádná slova, byť sebepečlivěji volená, sebevýřečnější a působivá, nedokáží tak potěšit chorou mysl a zaplašit starosti jako právě Písmo. Sám jsem to zakusil velmi často. Když mě totiž někdy zavalila spousta úzkostí, které tak divoce zaplavují nestálý život smrtelníků, vždy jsem se utekl ke knihám Písma jako k přepevné tvrzi a vhodnému léku lopotícího se ducha. A našel jsem úlevu, (všemi) v něm hledanou, a ve své naději ani ve své touze jsem nebyl zklamán.
Často jsem přemýšlel, odkud má toto Písmo takovou přesvědčivost, čím to, že tak mocně plní ducha posluchačů a má tolik síly, že přiměje všechny nejen se něco domnívat, ale pevně tomu věřit. Není to pro jasnost důkazů, (vždyť) ty neuvádí, ani pro užívání vybroušeného stylu či příjemných slov, uhlazených k co největší přesvědčivosti. Všimni si: příčina toho spočívá v našem přesvědčení, že Písmo vychází z prvotní pravdy.
Co jiného však nás k tomuto přesvědčení vede, než Písmo samo? Jako by nás k tomu, že mu věříme, přitahovala jeho vlastní autorita. Ale odkud, ptám se, si (Písmo) takovou autoritu osobuje? Vždyť my jsme neviděli Boha jak káže, píše nebo učí, a přece věříme, jako bychom to tak viděli, a tvrdíme, že co čteme, pochází od Ducha svatého. Toto je asi ten důvod, proč k Písmu tak pevně lneme: že v sobě obsahuje pravdu, která je spolehlivější, i když ne jasnější. Každá pravda má totiž přitažlivou sílu; a čím víc pravdy, tím větší je i ta přitažlivost. Proč tedy ale nevěří evangeliu všichni? Odpovídám: protože všichni nejsou přitahováni Bohem. Ale copak je třeba dlouho disputovat? Proto pevně věříme Písmu svatému, protože v srdci přijímáme, že je vdechnuto Bohem.
(Kn. 3, kap. 32, Opera omnia, 1576; IV, f. 170r-171r)
Převzato z webu karmel.cz.
