Vavřinec od Vzkříšení (1614-1691)
Co dělám nebo jak trpím, nehraje žádnou roli, pokud přebývám v lásce, spojen s vůlí Boží – to je celý můj úkol. Jsem v rukou Božích a On má se mnou dobré úmysly. Proto si nečiním starosti s tím, co by mi kdo mohl udělat. Nebudu-li moci sloužit Bohu zde, najdu místo kdekoli jinde, kde mu budu moci sloužit.
Praktikování života v Boží přítomnosti je nejkratší a nejsnadnější cestou, jak dosáhnout křesťanské dokonalosti. Je formou a životem ctnosti, je mocnou ochranou před hříchem. Takový způsob života se stane snadným, máme-li dost odvahy a dobré vůle.
Od chvíle, kdy jsem se stal řeholníkem, hleděl jsem na Boha jako na nejvyšší cíl všech svých myšlenek a citů duše... Brzy mi byla uložena práce v kuchyni. Když jsem tam vykonal vše, co se ode mne požadovalo, věnoval jsem modlitbě všechen čas, který mi zůstal jak před započetím práce, tak po jejím ukončení. Než jsem nějakou práci začal, říkával jsem Bohu s dětskou důvěrou: »Bože, protože Ty jsi se mnou a je Tvou vůlí, že se nyní musím zabývat vnějšími povinnostmi, naléhavě Tě prosím, pomoz mi svou milostí, abych mohl setrvávat v Tvé přítomnosti. Buď se mnou, Pane, než tuto práci dokončím, přijmi práci mých rukou a přebývej v mém srdci s celou svou plností.«
Jak jsem již zmínil, pokračoval jsem dále v důvěrných rozmluvách s Ním a nabízel Mu své malé skutky a prosil Ho přitom naléhavě, aby mi přispěl na pomoc svou milostí. Když jsem skončil práci, zkoumal jsem, jak jsem ji vykonal. Jestliže jsem ji shledal vykonanou dobře, vzdal jsem Mu díky, jestliže špatně, naléhavě jsem Ho poprosil o prominutí a aniž bych ztrácel odvahu, usebral jsem se a vrátil se znovu do Jeho přítomnosti, jako bych se od Něho nikdy nevzdálil. Když jsem se takto po každém pádu vzchopil a když jsem se snažil vše konat neochvějně ve víře a lásce, dospěl jsem do stavu, ve kterém je pro mne nesnadné nemyslet na Boha, jakkoli mi to bylo na začátku obtížné.
»Pane, pocit Tvé lásky mě téměř přemáhá. Je-li to Tvou vůlí, obdař těmito projevy milující dobroty ty, kteří Tě neznají, a vtáhni je do své služby... Mně stačí bohatství, které mi přináší poznání Tebe ve víře. Vím, že nesmím odmítat dary Tvé štědrosti, proto přijmi mé díkůvzdání. Ale prospěje-li to druhým, odejmi mi dary, které jsi mi udělil, protože Ty víš, Pane, že nehledám Tvé dary, ale Tebe samotného, a mé srdce nezakusí klid, dokud Tě nenaleznu.«
»Pane, rozšiř prostory mého srdce, aby v něm bylo dost místa pro Tvou lásku. Drž mě svou mocí, aby mě nestrávil oheň Tvé lásky.«
Věř mi! Měj za ztracený každičký den, který jsi nevyužil k milování Boha!
(Podle knihy Praxe přítomnosti Boží podle bratra Vavřince, Onyx 2003, zpracoval: Norbert Žuška, OCarm.)
Převzato z webu karmel.cz.
