Nezdá se vám, že pro duše vzdálenost či odloučení vůbec neexistují? Právě tak se uskutečňuje Kristova modlitba: „Otče, ať jsou jedno, jako my jsme jedno." Já mám pocit, že duše na zemi a oslavené duše ve světle blaženého patření mají k sobě nesmírně blízko, protože všechny se sjednocují s týmž Bohem a týmž Otcem, který se jedněm dává ve víře a tajemství a ty druhé sytí svým božským jasem... Je to ale stále jeden a týž Bůh, kterého nosíme v sobě. Sklání se k nám dnem i nocí a chce nám darovat svůj božský život a vlít ho do nás, aby z nás učinil zbožštěné tvory, kteří ho přinášejí, kamkoli přijdou. Jakou moc má nad dušemi apoštol, který setrvává u pramene živé vody! Rozdává Boha všude kolem sebe a jeho duše se nikdy nevyprázdní, protože čerpá z Nekonečného. Hodně se za vás modlím, aby Bůh prostoupil všechny mohutnosti vaší duše, uvedl vás do svého tajemství a aby vše ve vás bylo božské a neslo jeho pečeť: zkrátka abyste byl druhým Kristem pracujícím pro slávu Otcovu! I vy se za mě modlíte, nemám pravdu? Chci být apoštolem spolu s vámi, chci pracovat pro slávu Boží ze své samoty na Karmelu, a proto jím musím být zcela prostoupena. Pak dokážu všechno: jeden pohled či jedno přání se stanou neodolatelnou modlitbou, která může získat vše, protože pak vlastně člověk dává Boha Bohu.
Kéž jsou v něm naše duše sjednoceny! Vy ho ponesete duším, a já se budu jako Magdaléna v tichu klanět svému Pánu a prosit ho, aby vaše slova nesla v duších ovoce, „Apoštol a karmelitka" — jsou jedno. Buďme mu zcela oddáni, pane abbé, aby nás stravoval jeho božský plamen a aby se on stal životem našeho života a duší naší duše. Buďme si dnem i nocí vědomi jeho božského působení.

Se svolením převzato z knihy Nejkrásnější texty Alžběty od Trojice.