Uvědomovala jsem si, že je lépe hovořit s Bohem než o Bohu, protože do duchovních rozhovorů se plete příliš mnoho sebelásky.
(sv. Terezie od Dítěte Ježíše)
Nebezpečí, že Boha nahradíme svou zkušeností Boha
Mluvení o Bohu s sebou přináší riziko, že začneme prosazovat sebe samé. Chybí-li nám pokora, dochází k nepozorovanému posunu těžiště. Bůh, který by měl být ve středu našeho zájmu, je nahrazen naší zkušeností Boha. Máme se čím vykázat: svým časem stráveným na modlitbě; způsobem, jakým se modlíme; svými duchovními zkušenostmi; tím, jak si dokážeme poradit s duchovními problémy; radami, které udílíme, když se nás někdo zeptá... všechno to „naše“ vyroste nad „On“.
Závan obdivu a uchvácení tím, jak dobře to děláme
Je to skutečné pokušení, protože s sebou přináší závan zájmu o vlastní osobu, závan obdivu a uchvácení tím, jak to dobře děláme. Jakmile se dáme svést, už zakrátko zjistíme, že jsme z pokladnice vlastního srdce vyprodali dočista všechno. Odměnou nám bude jen přechodný obdiv od lidí. Ten ovšem rychle pomíjí, protože lidská paměť klame. Zítra už bude předmětem obdivu někdo jiný. My už jsme si vybrali svých pět minut slávy. Už jsme dostali svou odměnu (srov. Mt 6,5).
Převzato z knihy 365 dní s mystiky Karmelu.
