Báseň svatého Jana od Kříže (Zpěv duše, která se raduje z poznání Boha skrze víru)
Já znám ten pramen dobře,
jenž prýští, tryská proudem,
třebaže noc je!
1
Ten věčný pramen utajeně prýští.
Já vím, kde tryská, aniž se kdy tříští,
třebaže noc je!
2
On původ nemá, neznám původ jeho,
leč vím, že každý původ vzchází z něho,
třebaže noc je.
3
Vím též, že nad něj nic krásnější není,
že napájí jak nebe, tak i zemi,
třebaže noc je!
4
Vím, že v něm není půdy, pevné země,
a též že přebrodit se nelze přes něj,
třebaže noc je.
5
Ten jas mu žádný stín nemůže vzíti
a díky němu všechno světlo svítí,
třebaže noc je.
6
A vím, že nebe proudy vydatnými
i peklo hasí, žízeň lidí jimi,
třebaže noc je.
7
Proud, který tento mocný pramen rodí,
je, dobře vím, mohutný, věčně proudí,
třebaže noc je.
8
Vím, že proud, který z oněch dvou se řine,
žádný z těch dvou pramenů nepředstihne,
třebaže noc je.
9
To věčné zřídlo tajně uchovává
se v živém chlebu, jenž nám život dává,
třebaže noc je.
10
A tvorstvo k němu voláno je houfně,
tou vodou napájí se, třebas potmě,
protože noc je.
11
Ten živý pramen, po kterém tak toužím,
zřím v chlebu života, je chlebem božím,
třebaže noc je.
***
Komentář k básni:
Jde o jednu z teologicky nejbohatších básní Jana od Kříže, kterou lze rozdělit na dva celky: první část (strofy 1–8) pojednává o „onom“ prameni, který je vzdálen a skryt (Bůh Otec), jehož vody se však díky proudům (Ježíši Kristu a Duchu Svatému), mohou dostat až k nám. Ve druhé části (strofy 9–11) je pak již „tento“ pramen blízký v daru „živého chleba“ (eucharistie). Svátostný charakter Božího sdílení v Kristu je zdůrazněn refrénem „třebaže noc je“, přičemž nocí je zde autorovi poznání ve víře.
