Sv. Terezie od Dítěte Ježíše a Svaté Tváře
12. srpen 1895
Ježíši, nelze popsat slovy
Tvou Tvář, jež hvězdou v tmách je mi,
Ty víš, co srdce nevypoví:
Jsi moje nebe na zemi.
Svou láskou všechno kouzlo vnímám,
skryté v Tvých očích plných slz.
– Přes vlastní pláč se pousmívám,
vím, kolik strastí unesls.
Jak chtěla bych Tě potěšit,
žít neznáma a zcela sama;
Tvá krása, kterou umíš skrýt,
mi odhaluje ukrývaná
tajemství, jimž chci blízko být!
Má vlast je ve Tvém obličeji,
jenž královstvím mé lásky je.
Je loukou, kde se květy smějí,
sluncem, jež denně ožije;
je v dolině lilií svěží,
jež vstříc mi voní tajemně,
mou vyhoštěnou duši střeží
a rajským mírem hýčká mě.
Je spočinutím, slastí mou,
je lyrou plnou melodií,
Božskou kyticí myrhovou…
Můj Spasiteli, pro nějž žiji,
Tvář Tvoji chráním láskou svou!
Tvůj obličej je moje jmění,
o jiné nechci, Pane, dbát.
Ukrývám se v Něm bez umdlení
a toužím se Mu podobat!
Vtiskni svou podobu mé tváři,
kéž každý Tvůj rys v tváři mám,
tím brzy získám svatou záři
a lidská srdce, jež Ti dám.
Abych Ti mohla na počest
přinést žeň krásnou, plnou zlata,
dej mě svým vlastním ohněm vést,
než přijmou mě Tvá ústa svatá
polibkem, který věčný jest!
Z knihy Básně sv. Terezie z Lisieux
s laskavým svolením KNA
Převzato z webu bosekarmelitky.cz
