Na konci 12. století během křížových výprav přišlo do Svaté země kromě křižáckých vojsk také mnoho poutníků. Na pohoří Karmel v severní Palestině se tehdy usadila také skupina mužů-laiků pocházejících z Evropy.
U pramene, nesoucího jméno proroka Eliáše, vytvořili poustevnickou osadu, v níž většinu dne trávili každý ve svém příbytku v modlitbě a jednoduché ruční práci. Uprostřed osady postavili kapli a zasvětili ji Panně Marii, která se tak stala patronkou jejich společenství.
Po nějakém čase požádali jeruzalémského patriarchu sv. Alberta, aby dal jejich způsobu života oficiální církevní schválení. Albert jim (někdy mezi lety 1206-1214) napsal „pravidlo pro život“, které papež Honorius III. roku 1226 potvrdil jako jejich řeholi.
Po roce 1238 začali karmelští poustevníci kvůli sílícímu náporu Saracénů přesídlovat do Evropy. Zde se již neusazovali na samotách, ale ve městech a otevřeli se studiu i výuce na univerzitách, kázání a apoštolskému působení. Proto papež Innocenc IV. r. 1247 jejich řeholi upravil a znovu schválil. Tím se tito někdejší poustevníci začlenili mezi tzv. mendikantské řády. Karmelitánská spiritualita dnes stále čerpá ze své tradice: zahrnuje jak prvek poustevnický – kontemplativní, tak apoštolský – činný.
Spiritualita
Duchovními vzory a ochránci Karmelu jsou od počátku Panna Maria prorok Eliáš. Život Karmelu je postaven na třech pilířích:
Modlitba pro nás znamená důvěrné setkání a rozhovor mezi Bohem a člověkem. K tomu klášter vytváří i vnější podmínky: ovzduší mlčení a dostatek času pro modlitbu i četbu Božího slova. Modlitba má vést k co nejužšímu spojení s Kristem, má být zdrojem vnitřního života jednotlivce i společenství a dávat plodnost naší apoštolské práci.
Bratrské společenství nám poskytuje pevné lidské i duchovní zázemí a je zároveň praktickou školou přijímání a předávání nezištné lásky Boží a oprošťování se od sobectví. Setkáváme se pravidelně několikrát denně u společného stolu. Společně slavíme Eucharistii a modlíme se Denní modlitbu církve, pravidelně adorujeme a formou lectio divina čteme společně Písmo.
Apoštolát by měl vycházet ze života modlitby a z bratrského společenství. Převážně sloužíme kněžskou službou ve farnostech, mimo to duchovním doprovázením a přednáškami, vedením duchovních cvičení či obnov. Neméně si vážíme práce manuální.
Od r. 1991 naše Karmelitánské nakladatelství přispívá k produkci křesťanské literatury.
Současnost
Karmelitánský řád (O.Carm.) má dnes asi dva tisíce řeholníků a je rozšířen ve většině zemí západní Evropy a v Polsku, dále ve Spojených Státech a v Kanadě, v řadě zemí Latinské Ameriky, v Africe a také v Indii, v Indonésii a na Filipínách.
V České republice je 18 bratří, kteří žijí v řehol-
ních domech v Kostelním Vydří, v Praze-Liboci a v Olomouci-Hejčíně.
Kromě bratří patří na celém světě k řádu také asi 80 klášterů kontemplativních sester, které žijí v přísné klauzuře, a 14 kongregací činných sester karmelitek.
Třetí řád
I mnozí neřeholníci chtějí intenzívněji čerpat z bohatství naší duchovní tradice a patřit ke společenství Karmelu. Členové tzv. třetího řádu o to usilují ve svém všedním civilním a rodinném životě. Neskládají řeholní sliby, ale zavazují se žít podle spirituality Karmelu způsobem, jaký odpovídá jejich životním podmínkám. Jednou za měsíc nebo za dva měsíce se setkávají ke společné modlitbě, sdílení, poznávání karmelské spirituality a vzájemnému povzbuzení. Setkání jsou otevřená i všem sympatizantům.
Širokému okruhu veřejnosti je určen časopis pro duchovní život „Karmel“, který vychází čtyřikrát do roka.
Převzato z webu libocké farnosti.
