Jan od Kříže (1540-1591)

Jako milující matka své křehké dítě krmí lahodným mlékem
a pokrmem lehkým a sladkým
a ve svém náručí je chová a hýčká...

 

Je třeba vědět, že duši, potom co se s konečnou platností obrátí ke službě Bohu, dává Bůh zpravidla sílit na duchu a postupně ji obdarovává,
tak jak to dělá milující matka s křehkým dítětem,
když ho zahřívá teplem svých ňader
a krmí ho lahodným mlékem
a pokrmem lehkým a sladkým
a ve svém náručí je chová a hýčká.

Ale zároveň s tím, jak roste,
mu matka postupně odnímá laskání,
začíná skrývat něžnou lásku,
pokládá hořkou pryskyřici na sladký prs
a vymaňuje je ze své náruče, staví je na zem
a vede k tomu, aby chodilo po vlastních nohou,
aby se zároveň s opuštěním krajiny dětství
vydávalo ke skutečnostem větším a podstatnějším.

Boží milost jako milující matka,
potom co novou vroucností a horlivostí znovuzrodí duši pro službu Bohu, dělá s duší totéž;
neboť jí bez nějaké námahy dává nacházet sladké
a líbezné duchovní mléko ve všech Božích věcech,
i veliké zalíbení v duchovních cvičeních,
vždyť Bůh ji zde dává svůj prs něžné lásky,
stejně jako (matka) děťátku.

(Sv. Jan od Kříže, Temná noc; 1 N 1,2) 

Převzato z webu karmel.cz