Kardinál Charles Journet (1891-1975) působil téměř celý svůj život jako profesor ve velkém semináři ve Švýcarsku. Vedl také rozsáhlou korespondenci, která měla jediný cíl: získat druhé pro Boha, zapálit je pro evangelium a povzbudit je na cestě s Kristem.

Ptáte se mě na podmínky, za jakých můžete jít ke svatému přijímání, je jen jedna: víra, že když přijmete Ježíše, dotknete se ho jako ta hříšnice u svatého Lukáše, které řekl, že jí bude mnoho hříchů odpuštěno, protože mnoho milovala. Máme k němu jít jako žebrák a prosit ho o světlo, pokoj srdce, spásu světa a samozřejmě těch, které máme rádi. Ale máme za ním jít především jako dítě a vědět, že jeho láska předčí vše, co si zde na zemi dovedeme představit.

Budete si muset najít nějakou chvíli, kdy půjdete někam do prázdného kostela a přestoupíte před Ježíše v eucharistii. On je mezi námi. On ví vše. A v něm a v jeho mlčení je nekonečný mír. A tehdy ten mír postupně vejde do Vašeho srdce. Budete trpět nadále, ale z vašeho utrpení se vytratí jed. budete cítit, že jste osvobozena.

Eucharistie je pokaždé cosi jako objetí, v němž si nás Ježíš tiskne ke svému ukřižovanému a současně oslavenému srdci.


Se souhlasem vybráno z knihy Jako ohnivý šíp, kterou vydalo Karmelitánské nakladatelství.