Jeden mnich se rozhodl, že bude kázat evangelium mezi zločinci. Začal tedy chodit každý den do věznice. Ať se snažil, jak se snažil, nedařilo se mu to.

Postupně propadal beznaději a ty lidi, z nichž chtěl udělat křesťany, začal nenávidět. Nepomohli mu naplnit jeho plány a předsevzetí, a to jim nedokázal odpustit. Spílal jim hrubými výrazy a dával jim najevo, že své zločinecké minulosti se nikdy nezbaví.

Když bylo urážek už dost, přistoupil k němu jeden z vězňů a zeptal se: ,Člověče, znal jsi svého otce?" ,Ano, samozřejmě," odpověděl mnich. „A otec ti nic neříkal, když jsi byl malý? Nepamatuješ si na žádná jeho slova?" Mnich se zamyslel a povídá: „Ale jo, často mi říkával: 'V každém člověku najdi svého bratra.' To si pamatuji zřetelně, protože to byla jeho oblíbená fráze. Pak od nás odešel, přidal se k revolučním marxistům.

,Člověče, já isem tvůj otec. Je to už dávno. Vím, v mládí jsem byl grázl, vím, že jsem tě nechal s matkou samotného a zbaběle jsem opustil svou rodinu. Pro přátele jsem ukradl chléb a maso, aby nezemřeli hlady. Dokonce se ze mne stal revolucionář a terorista, protože isem podlehl lži„ a připravil jsem o život mnoho nevinných lidí. Teď jsem tady, abych za chyby pykal. Tys však šel do kláštera, kde jsi měl pochopit jedinou mou větu, a co se z tebe stalo? Nadáváš vězňům a pohrdáš námi! V každém člověku hledej svého bratra... Jestli to dovedeš, jednou ho objevíš v každém z nás. Vím, zločinec nemá právo poučovat, ale poslechni mě jako svého otce..."

Mnich se v dojetí sklonil a políbil tátovy ruce. Začal žít podle této věty. Později se z něho stal světec, protože díky otcově radě pochopil evangelium. 

 

Převzato z knihy Pozvání do ticha (KNA, 2013). Autor: Juraj Jordán Dovala.