Ve svých vyjádřeních ohledně ezoteriky a různé praxe alternativní medicíny jste se několikrát zmínil o celosvětovém hnutí New Age.
Vím, že k tomu církev zaujala své negativní stanovisko, a že na toto téma existují různé publikace. Chtěl jsem vás přesto poprosit, jestli byste nemohl v několika větách objasnit jeho podstatu a vysvětlit, kde se s tímto hnutím můžeme setkat a v čem je pro nás nebezpečné.
V několika větách popsat jev, kterému se říká New Age (Nový věk), není úplně jednoduché, nemá-li dojít k přílišnému zjednodušení. Říkám jev, protože nejde jen o nějaké hnutí, ale o způsob myšlení, vnímání okolního světa, sebe sama, a hlavně o posuzování světa duchovního. Tento myšlenkový proud, který se v důsledku projevuje v mnoha oblastech našeho života, přejal v mnohém křesťanské pojmosloví, dal mu však záměrně jiný obsah.
Hnutí se zrodilo v době, kdy civilizovaný svět prožíval krizi racionalismu společně s krizí mechanického obrazu světa, a kdy zároveň nastupoval relativizmus veškerého poznání a hodnot. To by však k jeho vzniku nestačilo. New Age sice nemá zakladatele, ale u jeho vzniku figuruje několik vlivných osob. V roce 1875 založila Helena Blavatská (1831-1891) v New Yorku Theosofickou společnost. Sama byla médiem a přijímala poselství od ducha, který ji provázel a vedl při psaní knih. V jedné z nich (Tajná nauka, 1888) odkrývá tajemství Lucifera, „duchovního otce lidstva“ a „spasitele“, který jako pravý „nositel světla“ přinesl nejdříve osvícení Adamovi a Evě, aby si mohli uvědomit, že jsou bohové, a nyní nabízí tuto možnost každému člověku, a to skrze kontakt s duchovními bytostmi a prostřednictvím ezoterických rituálů. Za dalšího předchůdce tohoto hnutí je považován Rudolf Steiner (1861-1925), zakladatel antroposofie a waldorfského školství.
Samotný vznik hnutí je spojován s vydáním knihy „Kristův návrat“ anglické teosofky Alice Ann Baileyové (1880-1949) v roce 1948. Je to ona, která poprvé uvádí pojem New Age a klade věroučné základy nového celosvětového náboženství bez osobního Boha. Popularizace hnutí a jeho masové rozšíření proběhlo na konci 60. let 20. století v USA společně s hnutím Hippies. Příchod „nového věku“ se podle stoupenců hnutí dá odvodit i astronomicky: severní projekce zemské osy se pomalu otáčí ve zvěrokruhu, a tak přibližně každých 2000 let dochází k novému cyklu. Nyní prý žijeme v době, když jsme přešli ze souhvězdí Ryb (a tedy období, které bylo charakterizováno křesťanským náboženstvím, neboť ryba – ichthys – je symbolem Krista), do souhvězdí Vodnáře, tedy do „nového věku“ (New Age), který je „Věkem Vodnáře“ (jeho symbolem je muž, vylévající vodu z vědra). Jeho charakteristikou má být „transformace lidského vědomí“, a z toho vyplývající „nový světový řád“, „nové lidstvo“ a „nové náboženství“.
Známý americký fyzik rakouského původu Fritjof Capra (* 1939), který je považován za jednoho z ideologů hnutí, se ve svých knihách, nazvaných Tao fyziky (1975) a Bod obratu (1982) zabýval filosofickými důsledky změn, kterou ve 20. století přinesla tzn. „nová fyzika“ (teorie relativity a kvantové mechaniky) a tvrdil, že toto nové poznání vede k „novému vidění světa“, ve kterém je „vše na světě je navzájem propojeno“. Podle něj tento nový, holistický pohled na svět, je slučitelný se starodávnou moudrostí Východu a moderní fyzikální teorie tak mají úzký vztah s mystickými koncepcemi taoismu, buddhismu, zenu a hinduismu. Tím se otevřela cesta k novému pojetí kosmu, života a člověka samotného. Na konferenci hnutí New Age v Alpbachu v r. 1983 se proto vedle významných vědců současnosti účastní i mnozí náboženští představitelé, včetně současného dalajlámy.
V současné době hnutí New Age představuje jakési zastřešující označení pro řadu organizací, lidí, myšlenkových proudů a praktik. Má svou vlastní filosofickou a náboženskou interpretaci pohledu na svět a člověka, pokouší se o jakousi syntézu všech náboženství a dovolává se na vědecké odůvodnění.
Je založeno na čtyřech pilířích. Tím prvním je snaha o vědecký podklad: New Age tvrdí, že klasická newtonovská fyzika dosloužila, a vesmír není veliký stroj, ale jedinečný „živý tvor“, kde vše je navzájem spřízněné a patří do jedné velké rodiny. Podle této teorie člověk není skutečně svobodný ani zodpovědný za své činy – je pouze účastníkem dění. Protože „vše je jedno“, jsou zrušeny všechny rozdíly: mezi duší a tělem, vědomím a nevědomím, nebem a zemí, tedy i „bůh“ je součástí jednoho vesmíru, není jeho Stvořitelem.
Druhým základem hnutí je východní náboženství, kde centrální myšlenkou je teorie o splynutí a původní jednotě všeho. Třetím pilířem je nová psychologie, kde podle C. G. Junga je naše vědomé „já“ ponořeno do nadosobního „vědomí“. Navíc je ve všech lidech přítomno tzv. „kolektivní nevědomí“, s nímž lidé v New Age navazují spojení pomocí tzv. „channelingu“. Posledním, čtvrtým základem hnutí jsou tajné nauky, astrologie a ezoterika.
Touto snahou přinést lidstvu „nový řád“ dochází v současnosti k reinterpretaci mnoha tradičních schémat. Bůh, jak ho podává New Age, není osobní a transcendentní, ale je neosobní energií, která je součástí kosmické jednoty. Klíčovým pojmem New Age je „celistvost“, která znamená propojení všeho a všech skrze universální kosmickou energii. Hnutí sice mluví o Kristu, ale ne o Ježíši z Nazareta. Podle tohoto učení se každý může stát „kristem“ – a to když dosáhne stavu rozšířeného vědomí, ve kterém vnímá své vlastní božství – ovšem podobně, jako se může stát „buddhou“, tzn. „probuzeným, osvíceným“. Na první pohled by se mohlo zdát, že se jedná o návrat k duchovnímu životu, k nějaké formě náboženství. Ve skutečnosti jde o lidský a náboženský relativismus a podvod. Spása je bez Spasitele, věčný život bez vykoupení. Cestou meditace, vyrovnáváním energií a napojením se na kosmickou energii dochází k postupnému očištění, osvícení, zbožštění a sebevykoupení. Pokud se to člověku nepodaří za jednoho života, dostane každý další možnost skrze reinkarnaci.
V učení New Age je smazáno rozlišení mezi dobrem a zlem. Není tedy třeba milosti od Boha, osvobození od zla, ani pokání a odpuštění. Pojem odpuštění se používá pouze v psychologickém smyslu, aby člověk především odpouštěl sobě a neodsuzoval se. Za lásku je považováno dosažení vlastní harmonie v sobě samém pomocí kosmické energie. Tato energie může také člověka uzdravit, protože nemoc je vnímána jako nesoulad s přírodou. Samozřejmě se vyžaduje víra v tyto energie a otevření se jejich působení. Na tomto principu stojí celá řada nových metod léčení, které v důsledku člověka otevírají temným silám.
Hnutí má v současnosti údajně na světě kolem čtvrt miliardy aktivních stoupenců. Jeho další vyznavači jsou součástí různých ekologických organizací, čarodějnictví, šamanismu, ufologie, feminismu, transpersonální psychologie atd. New Age se tak stává součástí západní kultury. S jeho učením a praktikami se dnes můžeme setkat na každém kroku. Počínaje semináři osobního rozvoje osobnosti, přes meditativně relaxační metody, relaxační hudbu, různé druhy terapií až k léčebným metodám, kterých je dnes už nepočítaně a stále vznikají nové.
Celé toto hnutí od samého začátku vzniklo pod přímým vedením démonů a jeho cílem je postupné převzetí politické i ekonomické vlády nad světem a úplná likvidace křesťanství jako cesty ke spáse skrze smrt a vzkříšení Ježíše Krista. Tolerance, kterou hnutí New Age hlásá a která je tak lákavá pro mnohé lidi, končí ve chvíli, kdy nejste ochotni vzdát se své víry v Ježíše Krista se vším, co s tím souvisí. Člověk, který se dobrovolně otevře vlivu tohoto hnutí, vystavuje se vlivu zlého se všemi jeho důsledky. Proto také Papežská rada pro kulturu a Papežská rada pro mezináboženský dialog měla potřebu pro křesťany na toto téma vydat v roce 2003 dokument pod názvem „Ježíš Kristus, nositel živé vody“.
