Jak se mám správně modlit?
Existují na to nějaká pravidla?
Dnes se můžeme setkat s různými návody k modlitbě. Pro nás křesťany jako pro Ježíšovy učedníky je vzorem modlitby náš Pán a modlit se učíme ve spojení s ním a podle toho, co on sám o modlitbě učil. Některé vnější praktiky by mohly být podobné s modlitebními způsoby nekřesťanských náboženství, ale podstata křesťanské modlitby se od nich podstatně liší. Naše modlitba je především darem Božím, působením Ducha svatého v nás. Je to žízeň a touha po Bohu, který touží po nás, láska k Bohu, který nás miluje jako první. Je to projev vztahu odevzdanosti, úcty a důvěry, projev hlubokého přátelství, sdílení života. K modlitbě patří vyjádření slovy, ale podstatou modlitby nejsou slova, ale srdce.
Ježíšovi učedníci nám zanechali mnoho svědectví o Pánově modlitbě. Na mnoha místech evangelia čteme, jak se Ježíš modlil, odcházíval na pustá místa, modlil se ve dne i v noci, při různých příležitostech. Modlil se na každém místě a v každé době. A my jsme pozváni spojit svůj život s ním, aby každé místo a každý okamžik našeho života byly proniknuty naší modlitbou, protože modlitba je vyjádřením blízkého osobního vztahu. Proto se máme modlit stále (1Sol 5,17), v každé době (Ef 6,18) a na každém místě (1Tim 2,8).
Modlit se učíme celý život. Naše modlitba se mění podle toho, jak roste náš vztah s Ježíšem a skrze něho s Otcem, jak se otevíráme Duchu svatému. Jinak se modlí děti, jinak lidé hledající, jinak vypadá modlitba trpícího člověka, jinak se modlí ti, kteří s Pánem již prožili většinu svého života. Základem křesťanské modlitby nejsou nějaká pravidla, ale touha patřit Pánu, rozhodnutí žít celý svůj život s ním a pro něj, důvěřovat mu a milovat ho. Aby člověk objevil svůj způsob modlitby, musí se nejprve dostat ke svému srdci, poznat svoji chudobu a v srdci nalézt Boha. Když je naše srdce daleko od Boha, zůstávají nám z modlitby jen prázdná slova nebo zbožné myšlenky. Pán nás ve svém poučení o modlitbě vede k tomu, abychom při modlitbě vešli do své komůrky, zavřeli dveře a modli se k svému Otci, který je ve skrytosti a nekladli důraz na množství slov (srov. Mt 6,5-7).
V evangeliu čteme, že se Ježíš modlil v Duchu svatém, proto také prosíme o milost Ducha svatého, aby naše modlitba nebyla jen lidským konáním a mluvením, ale radostí. Do té doby, než zakusíme dotek živého Boha, je naše modlitba spíše voláním po Bohu, je projevem touhy. I toto období je důležité a v něm nám pomohou především modlitby psané a naučené, které si vnitřně můžeme přivlastnit. Jakmile zaslechneme jeho slovo, které zažehne v našem srdci oheň lásky a touhy po Bohu, stane se naše modlitba odpovědí na jeho projevy lásky a na to, jak nás vede a co nám říká. Proto je modlitební četba Písma svatého, zvlášť Nového zákona, centrem křesťanské modlitby.
Modlitba každého z nás je něco velmi osobního a důvěrného. Jako každý lidský vztah, tak i vztah ke Kristu potřebuje svůj řád a má své konkrétní projevy. Máme-li se naučit modlit stále, musíme mít čas na pravidelnou modlitbu, na pravidelná setkání s Pánem, která sytí lásku a důvěru. Velmi důležité je začínat každý den osobní modlitbou, ve které se Pánu odevzdáme se vším, co ten den máme před sebou a poprosíme ho o ochranu a požehnání pro nás i naše drahé. K této osobní modlitbě můžeme přidat nějaké modlitby napsané, část modlitby církve nebo nějaký žalm. Velmi nám pomůže, když se naučíme denně alespoň chvíli se v modlitbě s Pánem setkat nad úryvkem Písma. To nás může sytit celý den. Stejně důležité je každý den osobní modlitbou také zakončit. Při ní je dobré si celý den před Pánem projít, poděkovat a poprosit za odpuštění, pokud se nám něco nepodařilo a svěřit sebe i své blízké do Boží ochrany. Přidat můžeme zase část modlitby církve nebo jiné modlitby.
Je to příjemné, když můžeme mít na ranní a večerní modlitbu nějaké vyhrazené místo, které bude naším místem setkání s Pánem, kde mohu být před ním takový, jaký jsem. Už naše snaha o modlitbu je modlitbou, i kdybychom většinu našeho vyhrazeného času se jen soustředili na modlitbu nebo Pánu svěřovali svá trápení. To podstatné je upřímnost před ním. Časem se nám modlitba stane spočinutím v Boží blízkosti a sjednocením v lásce s tím, který nás miluje.
Text byl napsán pro Katolický týdeník, vyšel v č. 35/2018.
