Pánbůh se probírá breviářem a různými liturgickými knihami.
„Ty modlitby věřících! Prostě nepochopím, jak je možné, že to nedokáží vzít na vědomí! Od doby, kdy jsem začal komunikovat s lidmi, stále jim radím, doporučuji, ba dokonce je prosím, aby pamatovali na ty nejposlednější, aby se starali o chudé, chránili slabé, neopomíjeli slzy zkroušených, aby vždy nechali vítězit spravedlnost a budovali lepší svět. Ale oni se nenaučili nic jiného než odpovídat zase radami a přikázáními:
Pane, neodvracej zrak od lidí v nouzi - to jsem je učil od dob Mojžíšových.
Pane, pomáhej sirotkům a vdovám - neříkal jsem jim to snad Izaiášovými ústy?
Pane, chraň důstojnost chudých a lidí na okraji společnosti - to jsem jim připomínal Jakubovým prostřednictvírn.
Pane, dej, ať všichni lidé mají kde bydlet - to jim mým jménem říkal papež.
A tak dále a tak dále. Oni ale žádají: 'Ať nás tvá láska nezklame.' Kde berou odvahu něco takového vyslovit?! Moje láska že by je zklamala? Apoštolu Pavlovi jsem přece dal za úkol, aby je ujistil: 'Ale i když my jsme nevěrní, on zůstává věrný, protože nemůže zapřít sám sebe.' "
Andělíček tajemník se odváží zavtipkovat: ,Jen počkej, Pane, jednou přijdou s tím, aby ses obrátil."
„To už udělali dávno."
Převzato z knihy „Z Boží kanceláře“, kterou vydalo Karmelitánské nakladatelství.
