Tak asi jako každý jiný křesťan, kterého znám, jsem si i já vždycky myslel, že modlitba je sice možná dobrý nápad, ale docela dlouho mi trvalo, než jsem pochopil, jak moc toho na ní závisí.
Podobně jako vzduch, který dýcháme, ji dlouho pokládáme za samozřejmost, ale její účinky se projevují v každé oblasti našeho života.
Mezi ty, kdo svůj vztah k Bohu prožívali vůbec nejhlouběji, patří například Mojžíš: „Hospodin promlouval k Mojžíšovi tváří v tvář, jako když člověk rozmlouvá se svým přítelem“ (Ex 33,11a). A ve stejné kapitole se dozvídáme, že se modlí takto: „Mojžíš mu řekl: ‘Jestliže nepůjdeš osobně, pak nás odtud nevyváděj! Jak se potom pozná, že jsem v tvých očích našel já i tvůj lid milost, jestliže nepůjdeš s námi a nebudeme já i tvůj lid odlišeni od všech národů na povrchu země?’“ (v. 15–16).
V Mojžíšových slovech zaznívá vášeň. Otázka projevení Boží přítomnosti má pro něj větší hodnotu než sám život: bez Boha jsou on sám i jeho lid ztracení – což platí také pro každého dalšího člověka. A jejich úděl by ve skutečnosti byl ještě těžší, protože by přišli o přítomnost, ze které se už těšili. To je také odlišovalo od ostatních národů té doby. Proč by to dnes pro Boží lid mělo být jiné?
Řekněme, že by Mojžíš a jeho lid skutečně pokračovali bez Boha a stali by se lidem, který sice ví o Bohu, ale vlastně ho nezná – jak hrozný stav a jaká tragédie, podobná některým nebezpečím, která dnes hrozí i nám v církvi. I když je pro nás teologie důležitá, sama nám uspokojení přinést nemůže. Potřebujeme vztah a jsme jen tím, čím jsme před Bohem na kolenou. Postupně jsem pochopil, že právě toto je jádro věci. I když modlitba může obnášet leccos jiného, je to především komunikace s Bohem.
Vždycky to samozřejmě obnáší i jistou námahu, naším prvním zájmem by ale mělo být, abychom přebývali v Boží přítomnosti. Tam se splní naše nejhlubší tužby a tam také obdržíme pokyny, které hledáme. Modlitba může být jen dlouhý monolog, měla by však znamenat mnohem víc. Musíme zkoumat, co to znamená hledat Boží tvář, zkoušet různé druhy modlitby a klanění a učit se, jak čekat na Pána a na jeho slovo. To vše má mít přednost před našimi potřebami a požadavky. Hlavní potřebou, která všechny ostatní převyšuje, je totiž potřeba poznat Boha.
Z knihy: Jeremy Jennings, Církev na kolenou - Dynamická modlitba v místním církevním společenství.
Redakčně upraveno.
Jeremy Jennings působil v anglikánské farnosti Nejsvětější Trojice v londýnské čtvrti Brompton. Dvacet let zde vedl modlitební setkání a kurzy Alfa. Kurzy Alfa se z Bromptonu rozšířily do celého světa a dnes se pořádají ve více než sto padesáti zemích světa.
